Plán: Za těch pár let jsem přehodnotil (co se cestování po horách týče) pár věcí. Jednou z nich je i počet účastníků. Zatímco dříve jsem si liboval ve větším počtu lidí, teď už tíhnu k pólu spíše opačnému. Nabídku na cestování ve dvou jsem dal Vikimu, který tento způsob cestování preferoval už dříve a k mému potěšení nabídku přijal. Vyhradili jsme si na to týden mezi 13. a 22. červnem a vybrali rumunské pohoří Rodei, nacházející se na severu země.
Mapa: S tou není problém, neboť vydavatelství Dimap se opět činilo. Tento typ vydání mapy je velmi přehledný. Bohužel jsem ho na webu nikde nenašel, tady je jiná, ne tak vydařená verze
Trasa: Vlakem se dopravíme do vesničky Rodna ležící na jiho-východním úpatí hor. Rovnou odtud začneme stoupat na hlavní hřebenovku táhnoucí se východo-západním směrem a kterou máme v plánu přejít celou. Nejprve se dostaneme do nejvýchodnějšího bodu našeho putování – rezervace Bila – Lala, kde je podle všeho báječné táboření u ples. Nadále už budeme pokračovat jen k západu. Z hlavní trasy uděláme dvě odbočky na zajímavá místa. První z nich je vodopádová kaskáda Cailor a druhou nejvyšší hora pohoří –Vf. Pietrosu (2303 m.) v rezervaci Pietrosul Rodnei. Zpátky do údolí sestoupíme na západním okraji hor, kde se nachází vesnička Dealu Stefanitei a odkud nám pojede i vlak. Celá tato trasa by měla mít kolem 75km a my na ní budeme mít sedm dní.
Nákup lístků: Při koupi lístků se osvědčila loňská metoda. Nejdříve jsme se s Vikim jen tak pro srandu zkusili zeptat u “regulérní” přepážky mezinárodních pokladen Českých Drah na pražském Hlavním nádraží. “Milá” paní nám hned po úvodní větě kam se chceme dopravit řekla, že tohle místo (vesnička Rodna) vůbec nemá v databázi, že jejich databáze není tak podrobná jako IDOSová a odkázala nás do informací, že si máme zjistit nějaké nejbližší větší místo, které už v databázi má. Dále se s námi odmítla bavit. Na žádné informace jsme nešli a rovnou zamířili do ČD Travel, cestovky, která sídlila jen pár kroků vedle a kterou jsme využili i loni. Tamější pány za stolkem jsem si dobře pamatoval. Jeden z nich se nás ujal a vypracoval pro nás nejvýhodnější variantu. Nejprve nám také řekl, že Rodnei nemá v databázi, ale neodkázal nás nikam, rovnou začal vymýšlet možnosti jak nás na místo nejlépe a nejlevněji dopravit. Dokonce několikrát zapojil svého kolegu, kterému říkal “CML” (Centrální Mozek Lidstva 🙂 a dohromady si přehazovali čísla vlaků, názvy stanic, odkud, kam a to všechno většinu z hlavy, fakt dobří :-). Nakonec po různých variantách jak cestovat po Rumunsku (protože až do rumunských hranic to bylo jasné) nám doporučil koupit rumunský “Interail” – tedy jakousi třídenní “tramvajenku” na celé Rumunsko platící jeden měsíc. V praxi to vypadá tak, že jakmile překročíme rumunské hranice, napíšeme si do jedné kolonky na lístu “dnešní” datum a tím máme spotřebovaný jeden den ze tří možných. Za týden, až se budeme vracet, na lístek si napíšeme další datum. K dobru by nám teoreticky mohl zbýt 1 den. Výhoda je, že se pak díky tomuto způsobu cestování nemusíme vázat na žádné konkrétní spoje a na žádné trasy, platí to po celém Rumunsku. Lístky jsme tedy takto koupili, stály nás 6095,- (oba dva dohromady). Odcházeli jsme tedy s úplně jiným pocitem než od regulérních pokladen Českých Drah, prostě úplně jiná úroveň jednání…