Můj milý deníčku… (náš milý deníčku 🙂 )
Den první, 13. srpna 2011 (sobota)
Odjezd z Prahy, kolony v Německu a Itálii, ujíždí nám trajekt, kemp v Livornu
Plánovaný odjezd byl v 5:30, nakonec jsme z Prahy vyrazili jen s 20ti minutovým zpožděním. Ráno bylo už asi 15°C a předpověď slibovala celkem pěkné počasí. Bylo zataženo, ale celkem to šlo. V Plzni jsme na benzínce ONO natankovali za 31,90 Kč/l, tak jsme si říkali, že ta asi čtvrthodinová zajížďka z dálnice stála za to. Podle našich výpočtů měla cesta trvat asi 10,5 hodiny + 1h na zastávky. Jenže jsme nějak neodhadli hustotu provozu. Až k Mnichovu šlo všechno hladce, na obchvatu ale začaly kolony, které byly častější a pomalejší, čím jsme jeli dál. Nejdřív jsme byli nervózní, jestli stihneme trajekt- dokonce jsme po 2. koloně za Mnichovem zvedli tempo na 150 km/h, ale ne nadlouho – zastavovaly a zpomalovaly nás další kolony.
Vsuvka 1: Kolona se německy řekne Stau, italsky Coda. Došli jsme k názoru, že kolony se v Německu, Rakousku a severní Itálii tvoří následujícím způsobem: Na výstražné tabuli je napsáno Stauhefahr. Řidiči zpomalí a onu Stau vytvoří jen tím zpomalením, takže na příští tabuli už můžou jen v hlemýždím tempu dokola číst: Stau…
Vsuvka 2: Stala se strašná věc! Zapomněla jsem doma svůj krásný itinerář s kilometráží! Ještě, že jsem si to pamatovala…
Jen pár kolon, kterými jsme projeli, bylo způsobeno nějakým reálným důvodem, jedna nehodou, jedna frontou na zaplacení dálnice v Itálii, asi 2 opravami na silnicích a asi 1000 prostě jen tak, že se to ucpalo. Mně osobně takový důvod nestačil a byla jsem ze začátku dost rozmrzelá. Pak se rozmrzelost změnila na apatii a nakonec jsme se smířili s tím, že nám trajekt ujede a už nám bylo zase dobře. Na poslední zastávce před Livornem jsme si na odpočívadle nasbírali ostružiny (tedy: Zdenda sbíral, já ho pozorovala) a osladili jsme si zbytek cesty.
Do Livorna k přístavu jsme dorazili ve 20:20, což bylo 3 hodiny po plánovaném příjezdu. Náš trajekt už byl dávno na cestě na Korziku (odjížděl v 18:30). Poptali jsme se v kanceláři Corsica Ferries, kdy a za kolik se můžeme dostat do Bastie. Nabídka byla 162 Euro v neděli 8:15. Konkurenční Moby nabízel 171 také na následující ráno, tak jsme se rozhodli pro původní Corsica Ferries. Zdenda udělal na slečnu Claudii smutné oči a dostali jsme slevu, takže jsme si nakonec připlatili „jen“ 94 Euro a měli jsme lístek na nedělní ráno.
V autoatlase jsme zjistili, že na sever od Livorna (na předměstí Pisy) by mělo být několik kempů, tak jsme vyrazili tím směrem. Po bezradném pojíždění po hlavní pobřežní silnici zalidněného centra jsme se chytli až v trochu vzdálenějším kempu St. Michelle (po dvou nezdarech, kdy jen kroutili hlavou a říkali, že jsou full). Dostali jsme místo v zadním rohu kempu pod stromy, což byla v podstatě výhra. Nebyl to sice nějak extra hlučný kemp, ale přece jen jsme ocenili tišší koutek. Po nás tam přišel už jen holandský páreček, takže jsme měli celkem soukromí. Nabili jsme si čip na jedno osprchování a ani jsme nevyužili všechnu teplou vodu. Zdenda udělal polívku a čaj a o půlnoci jsme zalezli do spacáků, abychom zase ráno brzo vstali.
Vsuvka 3: Přes den jsme snědli 7 obložených housek, které jsem připravovala v pátek večer u HIMYM, nějaká rajčátka, ředkvičky a papriku a každý ještě 2 čokoládové muffiny. Jako bonus pak ostružiny.
Kemp Livorno: Village St. Michael; 26 Euro, stinný, pěkné a čisté umývárny; bydleli jsme na konci kempu v růžku pod stromy; bylo nám přiděleno;