Plán: Tak se po čtyřech letech vracím do Černé Hory. Původně jsme měli jet ve třech, ale Helča na poslední chvíli svou účast kvůli školním záležitostem bohužel musela odmítnout. Nakonec tedy ve dvou, ale to nás s Martinem nijak neodradilo. Vybrali jsme dvě na sebe navazující pohoří Bjelasica a Komovi, které leží na východní hranici s Albánií.
Doprava: Lístky jsme tentokrát museli koupit u běžné pokladny, protože ČD s naším oblíbený Wasteels rozvázali smlouvu (prý jim moc konkurovali) a ti byli nuceni pořídit nějaké Německé terminály, přes které se jim vyplatí prodávat pouze západní Evropu, celá východní je pro ně pase. Nicméně Martin je přes vlaky expert, takže dokázal vykouzlit dle mého docela slušnou cenu. Zpáteční jízdenka s obousměrnou (lehátkovou) místenkou, včetně storno poplatku za vrácenou Helčinu místenku vyšla komplet na jednoho 3636,- kč. Doprava to měla být doslova luxusní, přímý vagón z Hlaváku do Mojkovace, městečka na severozápadním úpatí pohoří Bjelasica. Zpáteční lístek byl pak z o něco jižněji vzdálenějšího městečka Kolašin a opět přímý vagón až na Hlavák.
Mapa: Mapa Bjelasica a Komovi v papírové podobě již nebyla k mání, naposled se prodávala někdy před dvěma lety. Naštěstí Dan jeden výtisk z doby minulé vlastnil, takže jsem si ho od něj zapůjčil. Jinak úplně stejná se dá stáhnout například tady
Bohužel jižní část pohoří Komovi je na této mapě uříznutá, takže jsme nakonec vzali zavděk vytištěnému „dodatku“ ze satelitního pohledu Google map.
Trasa: Jak jsem již zmínil, trasa začne na severozápadním okraji pohoří Bjelasica v městečku Mojkovac, odkud vystoupáme na hlavní hřeben a budeme pokračovat na jih do malého pohoří Komovi. Na jeho jižním konci sestoupíme do vesnice Veruša, odkud bychom se měli nějakým způsobem přepravit do městečka Kolašin a odtud pak vlakem zpět do Prahy.