Den první, 27. srpna 2011 (sobota)
Cesta přes Budapešť, Suboticu do Černé Hory
Zrekonstruovaná postranní hala nádraží Keleti
V sobotu ráno jsme si přivstali, vlak nám z Hlavního nádraží odjížděl v 5:39. Sraz a nástup proběhl bez problémů, vyrazili jsme směr Budapešť – Keleti. Ještě před Slovenskými hranicemi přistoupili dva poláci, pravděpodobně sourozenci (kluk a holka), ti cestovali rovněž do Černé Hory, ale až na pobřeží do Baru. V Budapešti jsme měli asi hodinku na přepojování vlaků, tak jsme se prošli po našem oblíbeném Keleti. Připomněli jsme si nezbytný kolorit veksláků lovící zákazníky v těsné blízkosti místní směnárny za pozorného dohledu místních policistů, pokochali se nově zrekonstruovanou boční halou a zjistili, že před hlavním vchodem se pilně buduje stanice nové (nebo možná prodloužené) linky metra, takže někdy při příští návštěvě už bychom se mohli jednoduše a hlavně rychle dostat do centra, které jsem stále ještě neviděl.
Nástupiště Subotica
Další významnější zastávkou byla Subotica, což je hraniční přechod Maďarsko – Srbsko. Tady jsme měli delší pauzu, bylo potřeba přepojit vlaky, naše Avala zde končila. Stavili jsme se v nádražní prodejně, kde jsme si pořídili významného spolucestovatele(!) – místní balenou vodu „Knjaz Miloš“. Sice jsme ještě nějakou měli z domova, ale vedro ve vlaku ji zahřálo na příjemnou teplotu rovnající se okolnímu vzduchu. Srbské dináry jsme samozřejmě neměli a nádražní směnárna byla zavřená, takže přišla zavděk Eura. Problém byl, že paní za pultem brala pouze papírové bankovky, takže útrata musela být minimálně 5 Eur. Nakonec jsme pořídili výše zmíněnou láhev Miloše a tři plechovky Coly.
Zdárně jsme tedy překročili Maďarsko Srbské hranice, to už bylo pozdní odpoledne kolem sedmé hodiny. Ještě nás v noci měly čekat Srbsko-Černohorské hranice, ale žádná kontrola nedorazila a díky několikahodinovému zpoždění, které jsme nabrali bůhví kde, jsme nemuseli vstávat tak brzo.