30. srpna 2011 (úterý)
Vysílač, tábořiště pod Zminicou
Trasa třetího dne na horách
Ani na dnešek jsme si nenaplánovali nějak extra náročný úsek. Ráno jsme kolem desáté hodiny vyrazili vzhůru k vysílači. Zvolili jsme cestu, která byla na mapě značena jen tenkou tečkovanou čárkou, ale včera večer po ní za našeho dohledu úspěšně vystoupala dvojice batůžkářů, takže nebylo pochyb. Minuli jsme dva koně, kteří stáli od včerejšího večera pořád na stejném místě – zjistili jsme, že jsou chudáci přivázaní ke kůlu uprostřed louky a prudkým stoupáním se dostali až na úroveň vysílače. Dostalo se nám koncertního vystoupení ve formě harmoniky a zpěvu znějící od skupinky místních, která chvíli po našem východu přišla do míst, kde jsme tábořili. Chvíli jsme poslouchali a bavili se místním folklórem a pak pokračovali vzhůru směrem k vysílači.
Vysílač se tyčil na vrcholu Zekova Glava (2117 m. n. m.), obešli jsme jeho ostnatým drátem obehnaný plot, pokochali se původní starou dřevěnou budovou a dostali se na štěrkovou cestu, která končila, respektive začínala pečlivě zavřenou branou do prostoru kolem vysílače.
Vysílač na Zekova Glava (2117 m.n.m.)
První domky v údolí pod vysílačem
Čekal nás sestup do obydlené oblasti na mapě označené jako „Ski centar Bjelasica“. Minuli jsme krásnou dřevěnou salaš, obklopenou několika dalšími dřevěnými „domky“, to celé obehnané dřevěným plotem. Krásné tedy na focení, nikoliv bydlení :). Za zatáčkou jsme obešli už o poznání luxusnější chatu, evidentně připravenou na turisty. Taky nám hned pán ze zápraží nabízel ubytování a nebyl příliš nadšený, že jen procházíme.
Místní sportoviště poblíž obydlené oblasti Čkala
Prošli jsme lesem, minuli další stavení a pohledem na protější stráň jsme tipovali kde všude asi tak vedou lanovky a sjezdovky. Bylo vidět, že se snaží budovat lyžařský areál, ale ještě mají hodně co dohánět. Už jen jazykově – na Angličtinu tady člověk nenarazí, všichni na tebe rovnou mluví černohorsky a vůbec je nenapadne nebo možná prostě nezajímá, že jim vůbec nerozumíš. O kus dál jsme se ještě pobavili místním sportovištěm v podobě volejbalové „sítě“ a basketbalového „koše“. Záměrně píšu do uvozovek, popsat se to dá těžko, fotografie přiblíží lépe :).
Planinarsky dom poblíž potoka Otmičevac
Prošli jsme kolem nevzhledně vyhlížející dřevěné novostavby Planinarsky dom stojící uprostřed louky, poblíž potoka Otmičevac, sloužící pravděpodobně jako penzion a připravující se na nával turistů v zimní lyžařské sezóně. Bylo kolem půl čtvrté, obloha spíše zatažená a my jsme se pomalu chystali utábořit, nicméně tady se nám zrovna moc nechtělo. Nabrali jsme tedy vodu do zásoby a vystoupali podél salaší Katun Krivi do. Tady zrovna místní salašník se synem svolával a odváděl koně do ohrady.
Výstup na lehko na Zminica (1867 m.n.m.)
Došli jsme až do sedla pod vrchol Zminica (1867 m. n. m.), kde jsme našli krásné místo vhodné pro táboření. Postavili jsme stan, během sušení si popovídali s bačou, který kolem nás prošel na klasické téma odkud, kam jdeme, kolik nás je, kde je voda atp. a ještě před večeří neodolali a vylezli si jen tak ze cviku nalehko na Zminicu.
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
