2. září 2011 (pátek)
Poslední hřebeny hor
Trasa šestého dne na horách
Ráno Martin došel k faráři pro vodu, nafotili ještě jednou kostelík ze všech možných stran, protože v ranním slunci byl zase úplně jiný a vydali se na poslední cestu závěrečné části hor. Tu už jsme na naší turistické mapě neměli, jediné, s čím jsme si museli vystačit, byla vytištěná fotografie satelitního pohledu stažená z Google map.
Kostelík v sedle Sumor
Cesta byla nejprve zcela jasná, ta naše se ale pak od této hlavní štěrkové odpojovala a mizela kdesi v široké louce. Zde přišlo na řadu studování Google mapy a také jsme se podle ní vydali – vzhůru na hřeben. Bohužel asi po hodině jsme zjistili, že v mapě je cesta naznačena zcela chybně a kdybychom podle ní postupovali dále, museli bychom sestoupit kamenný, suťovitý sráz, který by s vysokou pravděpodobností znamenal pád. Poděkovali jsme panu Googlovi 🙂 a vrátili se o nějaký ten kilometr zpět, kde jsme skutečnou cestu mizející v lese po chvíli nalezli.
Opuštěné salaše při sestupu z Komovi
Prošli jsme lesem, kde se nám bohužel podařilo vytrousit našeho oblíbeného souputníka – pet láhev Knjaza Miloše – spadl ze stráně a vyzvednout ho by znamenalo lehčí horolezecký sestup s lanem, což jsme bez delšího rozmýšlení zavrhli. Nezbývalo než zatlačit slzu a pokračovat – velké zásoby vody už jsme nepotřebovali, spíš nás mrzelo, že jsme nedobrovolně přispěli ke znečištění místních hor.
Obědová pauza, vybíráme z ponožek semínka trávy, v pozadí Komovi
Vyšli jsme z lesa, asi tak 300m od místa, kam nás chybně zavedl Google a čekal nás poslední výstup na hřeben. Ten jsme si řádně užili a v posledním sedle před sestupem si dali oběd. Bylo brzo, kolem třetí hodiny, ale dnes už jsme moc daleko v plánu dojít neměli, sestup do civilizace jsme si chtěli nechat až na zítřek. Našli jsme si tedy pěknou malou loučku v lese pár set metrů nad prvními osamělými domky v podhůří a postavili stan tak akorát, protože poprvé se přihnala bouřka s deštěm, který trval asi půl hodinky.
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
