Den devátý, 26. července 2009 (neděle)
Problém na nádraží v Petrosani, cesta domů
Vlak nám měl jet v 10:17, což bylo takové akorátní, nemuseli jsme vstávat brzo, ani tu nebyla žádná zbytečná časová prodleva. Vyrazili jsme kolem půl deváté a již známou cestou jsme prošli kolem místní hornické univerzity a sešli na hlavní silnici procházející Petrosani. Ještě jednou jsme se zastavili v oblíbeném supermarketu, dokoupili pár drobností na cestu a pak už se vydali na nádraží. Cestou jsme opět obdivovali místní architekturu, opravdu těžko popsatelnou, ale každopádně unikátní.
Na nádraží jsme čekali asi dvacet minut před příjezdem vlaku. Všechno nasvědčovalo, že to bude už velmi pohodlná cesta domů, jelikož vlak, co měl přijet, jel až do Prahy. Tedy respektive vagón, kterým jsme měli jet. Pak to ale přišlo. Vlak skutečně a na čas přijel, ale měl jenom dva vagóny a my jsme ten svůj nemohli najít. Nastoupili jsme tedy do jednoho z nich a pánovi v trenkách bez trička, který se ukázal být „správcem vagónu“, jsme ukázali naše lístky. Začal na nás mluvit Rumunsky a záporně kroutit hlavou. Vykázal nás z vlaku a poslal za místním výpravčím. Zmateně jsme tedy zase vystoupili a šli zpátky. Z okénka vlaku se vyklonil nějaký cestující (Čech) a oznámil nám, že vagón, do kterého jsme teď měli nastoupit, měl asi osmihodinové zpoždění v Burgasu. Tento navazující spoj, ke kterému se měl náš vagón připojit, na něj pochopitelně nečekal. Šli jsme tedy za místním výpravčím. Zarputile vypadající pán si od nás vzal lístky, prohlížel si je a bavil se přitom s nějakým dalším chlápkem. Potom vstal a řekl ať jdeme s ním. Přišel k vagónu, do kterého jsme pve vlezli, zabouchal na dveře a zavolal na správce vagónu, ten vykouknul z okénka a začal se s výpravčím dohadovat, chvílemi docela dost ostře. Pochopili jsme, že výpravčího vůbec nezajímá, že náš vagón nepřijel, my jsme měli lístky, tak ať nás koukají vzít s sebou. Nakonec nám tuto možnost vybojoval a my jsme do vlaku s díky směrem k výpravčímu nastoupili. Správce byl sice ještě chvíli rozladěný, ale pak nás dokonce umístil do volného kupé, které bylo zarezervováno až z pozdějších stanic. Potom si od nás vzal lístky a šel s nimi k sobě. Když nám je pak později vracel, vypadal mnohem už klidněji. Dokonce jsme mu nabídli nějakou buchtu, co jsme koupili v Petrosani a on s úsměvem přijal, vlastně si vzal dvě, že prý ještě jednu pro kolegu :-).
Kolem půl čtvrté jsme vystoupili v Curtici, tedy Rumunsko – Maďarském hraničním přechodu a počkali na další navazující spoj do Budapeště. Tam jsme se dostali někdy kolem půl osmé večer, no a do Prahy před půl sedmou ráno. Nakonec jsme se tedy, ač nám nepřijel náš vagón, zpátky domů dostali v původně předpokládanou dobu :-).
Celá výprava byla, co se vzdálenostních kilometrů týče, docela dost náročná. Přiznám se, že jsem to trochu předimenzoval a kdybychom neměli tak extrémně dobré počasí, nevím jestli by se to celé dalo stihnout. Co se týče atraktivnosti hor, byl to trochu slabší zážitek oproti předcházejícím rokům, hlavně díky uzpůsobení cest pro auta, to mě docela negativně překvapovalo. Nicméně třeba taková soutěska Cheia, ta rozhodně stála za shlédnutí :-). Každopádně opět velmi vydařená horská výprava!
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
