Den první, 18. července 2009 (sobota)
Odjezd z Prahy, cesta přes Budapešť do Craiova za pořádné bouřky
Vlak do Budapešti
Dnes odjíždíme na další rumunskou výpravu, tentokrát máme v plánu přejít dvě na sebe navazující pohoří: Capatini a Paring. Sraz na nádraží v Holešovicích byl stanoven jako obvykle hodinu před odjezdem vlaku, tedy v 6:30. Všech šest se nás sešlo +/- na čas, tedy ve složení Vašek, Klárka, Jirka, Káťa, Martin a já. Ještě mi chybělo jídlo na cestu a pet-flašky s vodami, což jsem měl v plánu vyřídit v jednom z místních stánko-obchůdkůch. Všude otvírali až v sedm, což bylo vzhledem k odjezdu vlaku pořád ještě s rezervou. Pořídil jsem i nějaké noviny na cestu, popřípadě později do mokrých bot, nicméně v oblasti denního tisku dominoval Martin, který měl vydatné zásoby MF Dnes a jejich příloh :-).
Místenku do našeho prvního ECčka 273 „Jaroslav Hašek“ jsme neměli, ale nijak to nevadilo, ve vlaku bylo relativně dost volného místa. Cesta do Budapeště proběhla rychle a bez problémů, na Keleti jsme se dostali včas, tedy lehce po půl třetí. Káťa zde chtěla hodit nějaké pohledy, ale pošta hned vedle nádraží měla otevřeno jen dopoledne (taky byla sobota, ne? :-).
Nádraží Keleti v Budapešti
Na další vlak (IC 79 Cris) do rumunské Timisoary jsme místenky již měli a tak jsme hned z našich míst s prominutím odsunuli jakési dvě slečny. Když jsme překročili hranice do Rumunska, vjeli jsme zároveň i do jedné velké bouřky. Byla to vlastně docela příjemná změna, dosavadní cesta se konala až v nepříjemném horku. Po setmění obloha blesky jenom svítila a když jsme v Timisoara ve 21:15 vystoupili, byl takový slejvák, že na nás trochu pršelo i pod krytým perónem. V podstatě stačilo vytáhnout mýdlo a udělat krok vedle do přírodní sprchy :-). Museli jsme zde koupit povinné místenky do dalšího vlaku, které nebylo možné pořídit v Praze. V nádražní „halce“ byly na opačných koncích dvě přepážky. Jedna byla bez ničeho a druhá pravděpodobně mezinárodní. U té mezinárodní bylo fronta několika lidí, ta bez ničeho byla prázdná, tak jsem u ní chtěl zkusit štěstí. Sranda byla, když jsem už už docházel k okénku přiběhl a dlouhým skokem mě předběhnul jakýsi mladý Rumun. Omluvně se na mě usmál, že strašně spěchá, aby mu to neujelo :-). My jsme měli času ještě dost, takže bez problému. Když jsem se vzápětí dostal na řadu (opravdu spěchal :-), dozvěděl jsem se, že místenky na naši jízdenku nám prodají skutečně jen na druhé straně u mezinárodní pokladny. No co, zkusil jsem to :-). Přešel jsem tedy na druhou stranu, vystál frontu, která tam pořád (stejná) byla a místenky za pár Lei pořídil. Potom jsme našli náš další spoj, už tam stál, protože zde začínal. Zjistili jsme, že uvnitř vagónů jsou jak kupé, tak „otevřené“ prostory se sedačkami. Místenky jsme měli do jednoho kupé, ale jelikož zde byly hloupě po pěti, tak nám paní z mezinárodní pokladny dala čtyři místa do kupé a dvě v onom otevřeném prostoru. Jen co jsme nastoupili, přišel tam za námi jakýsi Rumun ve středních letech, že má v našem kupé taktéž jedno místo rezervované. Trochu jsme si s ním popovídali v hranicích základních, jednoduchých otázek jako například odkud jsme, kolik nás je a kam jedeme. Ještě jsme měli čas, tak jsme si zašli koupit studené pití – to z Prahy dovezené bylo po celodenní jízdě v řádně vyhřátém kupé docela nepříjemně teplé.
Vlak do Craiova
Náš další spoj (rychlík 696) odjížděl ve 22:45 a směřoval podél Dunaje do dalšího většího rumunského městečka Craiova. Bohužel jsme ale na cestě nabrali dost velké zpoždění, ani pořádně nevím kde, prostě jsme v noci stáli „někde ve tmě“, několikrát taky i mimo stanice. I když už jsme po Rumunsku ujeli spoustu kilometrů, bouřka venku řádila pořád a blesky byly neobvykle časté. Je možné, že důvod našeho zpoždění měl nějakou souvislost právě s bouřlivým počasím, možná spadané stromy, kdo ví…
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
