Den čtvrtý, 21. července 2009 (úterý)
Výstup na hlavní hřeben Capatin
3. den výstupu do hor
Když jsme ráno lehce po deváté odcházeli, celý kemp ještě spal. Jelikož jsme včera nezaplatili za nocleh, nechali jsme na stolku na zápraží chaty zatížených dvacet Lei s krátkým děkovným vzkazem. Během dopoledne jsme lesní klikatou cestou vystoupali až do sedla Curmatura Comarnice (1525 m. n. m.). Odtud měl být náš dnešní cíl – sedlo Saua Zmeuret vzdáleno 5 – 6 hod., nebo alespoň takový údaj hlásil ukazatel v sedle.
Balíme se k odchodu od chaty Cheia
Pokračovali jsme po zalesněném hřebenu dále na severozápad. Sem tam se dalo vykouknout na okolní hřebeny, až se nám konečně v místě Poiana Rotunda otevřel větší výhled. Následoval mírný sestup do sedla Curmatura Lespezi, kde stála prázdná, kruhová, dřevěná ohrada a mimo ní se páslo několik koní. Našel jsem tu pěknou podkovu, tak jsem nezaváhal a vzal ji s sebou.
Roubená chatička v sedle Curmatura Govorii (1610 m. n. m.)
Kousek za sedlem jsme se napojili na širokou, pohodlnou cestu, která vedla z jihu, pravděpodobně z městečka Pietreni. Obešli jsme dva vrcholy – Vf. Netedu (1757 m. n. m.) a Vf. Lespezile (1822 m. n. m.), kde jsme potkali dva bači s ovcemi, z nichž jeden nesl asi metr a půl dlouhé, vydlabané dřevěné koryto. Sestoupili jsme do sedla Curmatura Govorii (1610 m. n. m.), kde stála nově vypadající, neobydlená roubená chatička. Odtud nás už čekal poslední výstup na hlavní hřeben Capatin, táhnoucí se východo-západním směrem.
Zpětný pohled do sedla Curmatura Govorii (1610 m. n. m.)
Kolem šesté hodiny jsme vystoupali jsme na vrchol Vf. Govora (1958 m. n. m.), kde se nám otevřel výhled na sever, tedy na nejbližší (sousední) pohoří Lotrului a pak hlavně na severovýchodě, tedy daleko na obzoru, se tyčilo nejvyšší pohoří Fagaraš. Nostalgicky jsem zavzpomínal na své první Rumunské hory z roku 2005.
Ukázalo se, že vzhledem k absenci vodního zdroje v sedle Saua Zemeuret tábořit není vhodné a k místu dále na sever, kde byly podle mapy naznačeny čtyři prameny, se nám nechtělo, protože toto místo se celkem významně odklánělo od naší další trasy. Pokračovali jsme tedy dále na západ, přímo proti zapadajícímu sluníčku, které teď opět zpoza odpoledních mraků vykouklo. Přesunuli jsme se přibližně do míst sedla Curmatura Zanoaga, kde už malý potůček byl, tak jsme se u něj kolem sedmé hodiny utábořili. O kousek dál v lese tábořili pravděpodobně nějací dřevorubci. Za chvíli se na nás jeden z nich přišel z povzdálí podívat. Podle toho jak se rozhlížel, nám připadalo, že legální těžba to asi nebude, ale kdo ví.
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
