Den osmý, 25. července 2009 (sobota)
Sestup z hor nad Petrosani
Jelikož včerejší noc byla velmi podobná té předvčerejší, tedy silný vítr, bylo i dnešní ráno podobné tomu včerejšímu. Když jsem vylezl ze stanu, po druhých dvou nebylo ani památky. Káťa s Jirkou byli se všemi věcmi v jednom malém, krytém ďolíku a Vaška s Klárkou jsme dokonce nějakou dobu nemohli najít vůbec. Ti byli schovaní ještě o kus dál.
Večer jsme se domluvili, že až vstaneme, tak vstaneme, takže na cestu jsme dnes vyráželi až po půl jedenácté. Na dnešek jsme měli naplánovaný sestup z hor, kousek nad městečko Petrosani. Když jsme se kolem půl dvanácté vyšplhali zpátky na hlavní cestu (tedy zpět ze značené odbočky k plesu Mija), začali jsme potkávat skupinky baťůžkářů, kteří ráno vyráželi z Petrosani a mířili pravděpodobně na nejvyšší horu jako jednodenní výlet. Odtud už nás čekal pouze sestup.
Příjemnou, lehce klesající pěšinkou kolem Vf. Parangul Mic (2073 m. n. m.) a kolem jednoho přítulného stáda koní :-), jsme se dostali do nejvyšší místní civilizované oblasti Statiunea Paring, kde byl vysílač, horská služba Salvamont a několik nově postavených domů sloužící převážně jako penziony. Bylo to v podstatě takové nové turistické středisko. Čím více jsme se tomuto místu blížili, tím více se objevovalo lidí, všichni to byli ale baťůžkáři, nikoho „na těžko“ jsme nezahlédli.
Ústila zde také lanovka. Bylo kolem jedné hodiny a my přemýšleli, zda ji využijeme. Jedna jízda stála 9 Lei, což bylo v přepočtu kolem šedesáti korun. Nakonec jsme se rozhodli ji využít. Myslím, že jsme udělali dobře, cestu, kterou bychom sestupovali, jsme sem tam zahlédli a nevypadala nijak pohodlně – byla tvořena velkými, nepevnými kameny, po kterých se člověku snadno zvrtne noha. Zvláštní bylo, že se platilo až po výstupu z lanovky :-).
Od lanovky jsme popošli asi kilometr po silnici směrem vzhůru a tam se napojili na značenou cestu vedoucí lesy a loukami dolů do Petrosani. To už byla docela příjemná cesta, během které nám dokonce i jednou lehce sprchlo – poprvé za celou výpravu. Nicméně bylo to spíš příjemné ochlazení v tom vedru, které od horní stanice lanovky panovalo.
Odpoledne, když jsme se blížili na dohled Petrosani, jsme se začali koukat po vhodném místě k přenocování. Po zkušenostech z minulých let s tábořením blízko civilizace jsme hledali nějaké skrytější místo. To jsme nakonec našli.
Káťa s Jirkou zůstali hlídat věci a zbytek se šel podívat dolů do Petrosani, jednak na místní nádraží, abychom ho zítra zbytečně nehledali a pak také nakoupit nějaké čerstvé potraviny. Obojí se nám podařilo, takže do tábořiště jsme se vrátili s čerstvým chlebem, zeleninou a ovocem.
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
