Den první, 29. července 2005 (pátek)
Odjezd z Prahy, Jarda s Haničkou nás (ne)stíhají, Budapešť, Alba Iulie
Tak je to konečně tady! Odjíždíme do Rumunska na Fagaraš! Asi bych měl nejprve představit členy. Tedy, kromě mé maličkosti je to Dan a Lenka – jako jediní z loňské „přípravné“ výpravy v Tatrách, dále Petr se Zuzkou, Markétka, Jirka, Hanička, Jarda a nakonec se mi (spíše zázrakem) podařilo nalézt náhradu za ztraceného desátého člena. Tím zázrakem je Káťa. Když jsem pár dní před odjezdem psal několika lidem, že máme volné místo do Rumunska, ani jsem nepředpokládal, že by nad tím zauvažovala, ale ozvala se hned, že by jela, čímž mě velice příjemně překvapila. Měli jsme tedy opět původních deset členů. Tedy alespoň prozatím…
Sraz jsme měli v půl osmé ráno na Hlavním nádraží. Jízdenky už byly předem koupené, zpáteční z Brna na místo za 2100,- kč, ještě jsme se tedy museli dopravit do Brna, vlastně ani nevím proč jsme to nekoupili rovnou z Prahy. Vlak do Brna měl odjíždět v osm, tak jsme si řekli, že půlhodina předem by měla stačit. Na Hlavák jsem přišel jako první už ve čtvrt a i ostatní se do těch půl / něco po půl taktéž sešli. Tedy, všichni až na Jardu. Jarda mi zavolal, že se trochu zpozdil, ale že nemáme mít strach. Pak přišla Hanička a zjistila, že nemá pas. To nám to pěkně začínalo. Otočila se tedy s tím, že pro něj jede a „někde“ na cestě nás dožene. Nicméně další minuty do osmé ubíhaly a Jarda se pořád neobjevoval. Začali jsme být poněkud nervózní, zvláště pak ve chvíli, když už jsme nastupovali do vlaku a Jarda byl kdesi na trase Můstek – Hlavák. A tak se nakonec stalo, že to vážně nestihnul. Jak může nestihnout vlak, kterým jedeme skoro na dva týdny do Rumunska jsme příliš nechápali. Takže už na Hlavním nádraží dvacetiprocentní ztráty – to nám to pěkně začínalo…
Oba dva se nás jali stíhat, bohužel každý po svém, neboť jejich vzájemná telefonická domluva poněkud vázla. My stihnuvší jsme si užívali cestu a průběžně dostávali zprávy, kde se daný opozdilec nachází. Takto jsme projeli celé Čechy, ale ani v Břeclavi nás o něco úspěšnější Hanička o relativně malou chvíli (cca. 20 minut) nedostihla. Jarda byl ještě o notný kus za ní a ten se nám přestal ozývat, když jsme byli někde v půli Slovenska. Poslední zpráva od něj byla, že míří do Bratislavy. Pak už nic. Spekulovali jsme, že si asi nezařídil roaming, neboť jeho telefon byl poté už permanentně nedostupný…
Pekelné vedro ve vlaku z Brna do Budapeště jsme ještě s vypětím sil ustáli. Tam jsme dojeli odpoledne – cca. ve tři a měli jsme asi dvě a půl hodiny do dalšího spoje. Petr a Zuzka se rozhodli využít čas k prohlídce města, takže jsme se vší bagáží opustili nádraží a jali se hledat nějaký parčík, na kterém bychom to mohli zapíchnout a kochání-chtiví by se mohli – již značně odlehčeni – vydat na vysněnou procházku. Přišlo mi trochu nepraktické cestovat s plnou polní po ulicích typu Ječná, ale město jsme – chca nechca – vidět museli, takže jsme se lopotili k místnímu parku, respektive kusu zelenému fleku, který byl na letáčku s turistickou mapou města zakreslen. Má třicetikilová krosna se pěkně pronášela, takže když se zelený flek na mapě se ukázal jako jedno velké „polostaveniště“, tak už jsem k „zaručeně“ dalšímu parku asi kilometr vzdálenému jít odmítnul. Sice jsem navrhoval, že na nádraží nám bylo lépe, ale byl jsem přesvědčen, že je tam moc lidí a horko, takže jsme to zapíchli v jedné postranní uličce. Petr se Zuzkou se tedy šli projít, zatímco zbytek vyndal jídlo, či jinou zábavu. Seděli jsme tam tu hodinu / hodinu a půl a pak se zase odebrali ten půlkilometr zpátky na nádraží, kde jsme nastoupili na vlaku do již rumunské Alba Iulii…
Do Alba Iulie jsme dorazili kolem půl druhé ráno, kde jsme zjistili, že vlak, kterým se odsud dostaneme na pár kilometrů vzdálený přestup, má zpoždění. To zpoždění mělo způsobit, že nám navazující spoj ujede. Rozhodli jsme se tedy zůstat zde a počkat na další vlak, který měl jet kolem šesté hodiny ranní. Ve vlaku do Alba Iulie jsme se vůbec nevyspali, takže jsme to postupně zalomili na nádražním peróně. Naštěstí to nebylo příliš frekventované nádraží, jen nás občas vyděsil projíždějící, povětšinou nákladní, vlak…