Rumunsko 2014: Fagaraš

Den šestý, 6. září 2014 (sobota)

Nejrušnější část hor, mlha nad Balea Lac

Noc v opraveném stanu kluci přežili bez úhony, nutno podotknout, že vítr byl jenom mírný. Ranní počasí bylo velmi podobné včerejšímu, tedy přehánějící se nízké mraky s občasným namodralým oknem. Po deváté hodině jsme se opět vyšplhali zpátky do sedla Podragului (2307 m. n. m.) a odtud pokračovali dále na západ.

Nejprve jsme vystoupali k nedalekému plesu Podu Giurguilui (cca 2260 m. n. m.), u kterého jsme minuli další rozbořenou útulnu. Tentokrát to tedy nebyl malý kopačák, ale velká konstrukce tvaru půlválce, podobné té luxusní z předvčerejška ze sedla Fareastra Mica a Sambatei (2191 m. n. m.). Znovu jsme se zamýšleli nad tím, jakou tu asi mají jednotlivé útulny životnost.

Od plesa jsme vystoupali na vrchol Vf. Micri (2461 m. n. m.), ze kterého jsme si mohli při pohledu zpět ještě naposledy prohlédnout nejvyšší vrchol Fagaraše Vf. Moldaveanu (2544 m. n. m.).

O kousek dále, těsně pod vrcholem Vf. Arpasu Mare (2468 m. n. m.), se nám otevřel pohled na ostrý hřeben vedoucí dalšímu, celkem impozantnímu dvojvrcholu Vf. Arpasu Mic (2460 m. n. m.). Na tomto cca kilometr dlouhém hřebenu, jsme začali potkávat celkem značné množství turistů – baťůžkářů, kteří šli opačným směrem než my. Podle všeho to byly výletníci, kteří ráno vyšli z nedalekého turistického centra u plesa Balea Lac (2030 m. n. m.) a mířili na nejvyšší vrchol pohoří. Většinou to byli Rumuni a jejich množství dávám na vrub víkendu, který nám na tento atraktivní úsek vyšel, navíc podpořenému slušným počasím. Musím podotknout, že oblečení některých z nich bylo opravdu zajímavé, namátkou například kombinace slušivých džínů a městských tenisek – to se mezi zdejšími skalami opravdu vyjímalo :-).

Obešli jsme traverzem Vf. Arpasu Mic (2460 m. n. m.) a na druhé straně jsme museli překonat další ostrý hřeben se sedlem Portita Arpasului (2175 m. n. m.), kde počet turistů kulminoval, ale spíš jsme zde potkali jednu velkou skupinu (pochopitelně v tom nejužším místě :-). Také se zde objevily první řetězy a kříž s českým jménem, shodou okolností datovaný asi týden před tím, než jsme sem před devíti lety přicestovali my. I takové věci se bohužel stávají, křížů jsme na celých horách potkali vícero, s českým jménem ale první.

O kousek dál jsme si dali obědovou pauzu. Nic zvláštního, ale proč o tom píšu. Pauza na oběd byla vždy takovým vnitřním kontroverzním stavem. Všichni jsme se na jednu stranu těšili na jídlo, ale vzhledem zimě, která se do nás v takových chvílích pouštěla (studený vítr byl opravdu vlezlý), jsme to chtěli mít rychle za sebou a pokračovat v cestě, protože člověk se při chůzi přece jenom lépe zahřeje.

Další úsek byl traverz pod Vf. Turnul Vartopel (2385 m. n. m.), kde jsme prošli menším stádem ovcí a pak výstup pod Vf. Capra (2494 m. n. m.), odkud se nám naskytnul pohled na jižní úsek Transfagarasan, tedy tzv. Transfagarašskou magistrálu – silnici, která v těchto místech protíná fagarašský hřeben hloubeným tunelem. Docela bych si to někdy chtěl projet, ale to se mi asi nepoštěstí. Nevím, kam bych tady chtěl cestovat autem :-).

Odtud jsme pokračovali příjemně rovnou cestou, a to až k plesu Capra (2249 m. n. m.). Toto pleso bylo opravdu pěkné, nejspíš by se u něj i dobře tábořilo. To ostatně dokazovalo zde několik volně stojících stanů. Evidentně to ale žádní turisté našeho typu nebyli, spíš místní, kteří si sem přijeli zastanovat (možná na celý víkend). Turistické středisko Balea Lac (2030 m. n. m.) totiž nebylo daleko, jen malý kousek přes blízké sedlo Caprei (2315 m. n. m.).

Naše cesta do sedla Caprei (2315 m. n. m.) taktéž vedla, na severní straně bohužel seděl neprostupný mrak a tak jsme středisko Balea Lac (2030 m. n. m.) neviděli, pouze slyšeli jeho civilizační ruch.

Ze sedla jsme vystoupali na Vf. Iezerului (2417 m. n. m.) a já pořád tak trochu doufal, že se rozjasní. Ne že bych potřeboval vidět stopu civilizace, spíš tak nostalgicky zavzpomínat a podívat se, kde že jsme to tenkrát před devíti lety skončili. Sice se nakonec opravdu rozjasnilo, ale pouze na jižní straně hor, takže se nám naskytnul moc pěkný pohled na pleso Capra (2249 m. n. m.)

Sestoupili jsme do travnatého sedla bez názvu (2286 m. n. m.), které bylo přesně na pomezí Balea Lac (2030 m. n. m.) a tam jsme chvíli poseděli. Směrem na jih bylo vidět dobře, mohli jsme si i prohlédnout i několik budov u jižního ústí tunelu, ale na sever, tam byl zcela neprostupný mrak. Pouze hluk projíždějících aut a klasická balkánská dechovka doléhala až sem :-).

Nedalo se nic dělat, pokračovali jsme dále pod vrchol Vf. Paltinului (2399 m. n. m.), kde jsme navázali na náš závěrečný úsek z předchozí výpravy. Přes další ostřejší hřebínek s řetězy jsme vystoupali na náš poslední dnešní vrchol Vf. Laitel (2390 m. n. m.), odkud se nám měl otevřít pohled na náš zítřejší dopolední cíl, druhou nejvyšší horu Fagaraše – Vf. Negoiu (2535 m. n. m.). Bohužel ani tento pohled nám nebyl dopřán, viděli jsme jen boční svahy jejího nižšího souseda Vf. Lespezi (2517 m. n. m.), zahaleného do roztrhaných mraků, kterými lehce prosvítalo slunce. No ale také moc pěkný pohled.

Zbývalo už jen sestoupit k plesu Caltun (2135 m. n. m.). O překvapení se nám ještě postaral vrtulník, který dosednul na jihu hluboko pod nás, do údolí potoka Caprioara. Chvíli jsme celou scénu pozorovali a odhadovali, zda se jedná o skutečný zásah nebo pouze o cvičení. Bylo to totiž v takovém místě, kde bych žádného turistu neočekával.

Konečně se před námi otevřela menší kotlina s plesem Caltun (2135 m. n. m.). Stálo zde již docela dost stanů, dorazili jsme sem totiž později, někdy po sedmé hodině. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec jsme dvě slušná místa přece jen našli. Původně jsem myslel, že bude tento den odpočinkovější, ale nakonec musím říct, že patřil naopak k těm náročnějším.

 

Kompletní fotogalerie z tohoto dne: