Den sedmý, 7. září 2014 (neděle)
Strunga Dracului, pleso Avrig
Trasa šestého dne na horách
Na dnešek jsme si (na naše poměry) přivstali a už v osm hodin opouštěli tábořiště. Nutno podotknout, že jsme rozhodně nebyli první, ale na druhou stranu zdaleka ne poslední. Vyšlo to tak, že s námi akorát vyrazilo několik dalších lidí, z nichž většina šla na lehko, jen s malým batůžkem. Ranní mraky se válely nízko, ale i tak si slunce mezi nimi našlo sem tam skulinku.
Výstup Drákulovou strží
První, co nás čekalo, byl výstup od plesa Caltun (2135 m. n. m.) nahoru ke spodnímu ústí Strungy Dracului – slavné Drákulovy strže, cca 100m dlouhé, strmé průrvy s řetězy, jejíž horní ústí je kousek pod vrcholem Vf. Negoiu (2535 m. n. m.). Stoupali jsme ještě v hustější mlze, ale kousek pod Stungou Dracului se to začalo protrhávat. Baťůžkáři nás předstihli a zmizeli z dohledu, takže pod strží jsme se ocitli sami. Nejprve jsme tedy minuli Strungu Doamnei, méně známého souseda Strungy Dracului a pak už se konečně dostali k našemu dnešní dopolední cíli. Byla taková, jakou jsem si jí pamatoval, jen možná o něco více „rozbořenější“. Ono není divu, velké kameny se po jejím štěrkovém podloží pohybují evidentně téměř neustále. Začali jsme šplhat a nutno podotknout, že nahoru to šlo hůře, než před lety dolů, alespoň tedy ze subjektivního pocitu. Na některých místech chyběly řetězy a občas se moc nebylo čeho bezpečně chytnout, obzvláště s velkým batohem na zádech. Stoupali jsme proto pomalu a obezřetně. Velký pozor jsme si museli dávat na pohyblivé podloží, obzvláště abychom neuvolnili větší kameny a neposlali je na kolegu šplhajícího v závěsu. Posléze jsme si už nechávali větší rozestupy, kdyby přece jen náhodou něco spadlo. Trvalo nám to cca 40 minut, než jsme se dostali až úplně nahoru. Cestou nás předešla dvojice Čechů, kteří šli tedy jen na lehko. Nahoře, na malé plošině u horního ústí strže, jsme si dali zaslouženou pauzu a pořídili nezbytné fotografie. Co je potřeba zmínit, našli jsme tam malou plechovou ceduli hlásající zákaz vstupu z důvodu padajících kamenů. Zpětně jsem si uvědomoval, že obdobnou ceduli jsem možná zahládnul i dole pod Strungou. No ale už bylo pozdě, stáli jsme nahoře :-).
Společné foto u horního ústí Drákulovou strže
Během výstupu strží se krásně rozjasnilo, takže jsme konečně shazovali bundy a užívali si modrého nebe a sluníčka vůbec. Na Vf. Negoiu (2535 m. n. m.) to bylo kousek, zbývalo jen pár desítek metrů převýšení. Na jejím vrcholu jsme viděli skupinku lidí, podle všeho těch, kteří vyráželi od plesa Caltun (2135 m. n. m.) společně s námi. Těžko říct, kterou strží prošli oni. Chvíli jsme na vrcholu Vf. Negoiu (2535 m. n. m.) pobyli a popovídali si ostatními, samozřejmě polovina z nich byli Češi :-). Většina lidí se odtud vracela zase zpátky k plesu Caltun (2135 m. n. m.) a dále do turistického střediska Balea Lac (2030 m. n. m.). Vlastně asi všichni, nikdo totiž nepokračoval dále na západ jako my. Tímto místem tedy skončila rušná část Fagaraše, dále bychom už měli potkávat pouze turisty s plnou polní.
Sestup do sedla Cleopatrei (cca 2310 m. n. m.), ostrá hřebenovka na Vf. Serbota (2331 m. n. m.)
Už za krásného počasí jsme začali sestupovat do sedla Cleopatrei (cca 2310 m. n. m.). Tady jsme potkali dvojici Čechů (pravděpodobně pár), z nichž on nám hned po chvilce přímo vehementně vnucoval změnu naší naplánované trasy. Prý určitě musíme jít jako oni a z hor sestoupit už do vesničky Sebesu de Sus, že to je úplně nejlepší cesta a dá se tam odtud dobře dostat do Sibiu – prvního většího městečka v podhůří Fagaraše. Pěkně jsme za všechny jeho dobré rady poděkovali a pokračovali dále :-).
Ostrá hřebenovka na Vf. Serbota (2331 m. n. m.)
Následovala asi nejnáročnější část přechodu, alespoň tedy co se horolezeckých dovedností týče, nebo minimálně srovnatelná se Strungou Dracului. Byl to ostrý hřeben mezi Vf. Negoiu (2535 m. n. m.) a sousedící Vf. Serbota (2331 m. n. m.) – spousta řetězů, úzkých skalisek a strmých pádů na obě strany. Tuto část jsme před lety nešli, zahnala nás totiž bouřka do údolí na jih a celou jsme ji tak obešli spodem. Asi dobře, že jsme tam tenkrát sestoupili, jít tuhle část za deště a bouřky, nic moc. Stačilo nám to i za aktuálně krásného počasí.
Vystoupali jsme na Vf. Serbota (2331 m. n. m.) a tím i zakončili skalnatou část Fagaraše. Odtud už to měly být zase jen travnaté kopce, snad ještě s výjimkou oblasti našeho dnešního cíle, plesa Avrig (2007 m. n. m.). Tady se nám začalo zase trošku zatahovat, ale to nijak nevadilo, na nejhezčí část jsme měli krásně. Potkali jsme zde skupinku mladých Rumunů, kteří zdolávali Fagaraš jako my, na těžko. To je celkem překvapivé, Rumuni obvykle na své hory nechodí, maximálně tak s malým batůžkem na kratší, jednodenní výlety.
Útulny v sedle Scarii (2146 m. n. m.)
Sestoupili jsme do sedla Serbotei (2123 m. n. m.), dále přes vrchol Vf. Musceaua Scarii (2277 m. n. m.), až do sedla Scarii (2146 m. n. m.), kde jsme před lety nocovali v místní útulně. Tu jsme zde také našli, nicméně ta naše malá (původní) chátrala a o kousek vedle stála nová, luxusní „půlválcová“. Z nostalgie jsem se do té staré podíval a shledal, že aktuálně slouží jako smetiště a pravděpodobně i jako toaleta, no fuj!
Pod menším vrcholem Vf. Garbova (2188 m. n. m.), v pozadí pleso Avrig (2007 m. n. m.)
Odtud jsme vystoupali na vrchol Vf. Scara (2306 m. n. m.), kde se na nás spustil mírný déšť. Zapláštěnkovaní jsme sestoupili do sedla pod menší vrchol Vf. Garbova (2188 m. n. m.), kde déšť opět pomalu ustával. Cestou jsme potkali skupinku Čechů, kteří nás varovali před nepříjemně kluzkou skalkou, kterou musíme zdolat nad plesem Avrig (2007 m. n. m.). Avizované místo jsme poznali a dali si pozor. Opravdu bylo nad relativně prudkým svahem, takže opatrnost byla na místě.
K plesu Avrig (2007 m. n. m.) jsme sestoupili kolem tři čtvrtě na šest a k naší radosti tam nikdo nebyl. Nějaký čas jsme strávili hledáním vhodných míst pro postavení stanů, tentokrát už jsem se chtěl vyvarovat zdánlivě lákavým, travnatým plochám, kde jsme před lety stanovali a kde jsme zažili opravdu prudké noční poryvy větru. Místa, která jsme zvolili, sice nebyla tak pěkná a rovná, ale zase na druhou stranu bezpečně obložená velkými kameny.
Martin a exkluzivní koupel v plese Avrig (2007 m. n. m.)
Toto táboření jsme si opravdu užívali, naštěstí už nepršelo a Avrig je zkrátka nepřekonatelný :-). Navečer se u nás najednou objevil (jakoby odnikud) jeden Čech, sednul si na kámen a začal se nás vyptávat, ale tak nějak podivně. Vůbec to byl takový divný typ. Byli jsme rádi, že jen čekal na druhého a spolu pak pokračovali dále směrem, odkud jsme přišli. Martin pak ještě neodolal a celý do plesa (dobrovolně) vlezl, odvážný chlapec! 🙂
Kompletní fotogalerie z tohoto dne:
