Den desátý (sobota 14. července): Výlet k ledovci Skaftafellsjökull, vyjížďka po ledovcové laguně Jökulsárlón a přejezd od městečka Höfn
Ráno jsme ve Skaftafellu zabalili, nechali auto na parkovišti a vyrazili na dopoledni výlet. Naplánovanou cestu jsme trochu pozměnili (Zdenda se chtěl podívat na ledovec), takže na začátek vedla okolo několika vodopádů. První byl Hundafoss, na který jsme se dívali shora. Cesta vedla (po dlouhé době) terénem s vegetací (spousta vysokých keřů, sem tam stromy), takže nám ani nevadilo sluníčko po cestě do kopce. Prvním cílem byl Svartifoss, malý vodopád padající přes čedičové sloupy. Na fotkách byl vodnatější, my ho viděli jako uzoučký proužek vody. Protože je národní park Skaftafell velice dobře přístupný, potkávali jsme v této první části spousty turistů. Kvůli nim ani nebylo možné vodopád vyfotit bez nich (všichni lezli za zábrany). Když jsme vyrazili od vodopádu nahoru (ve směru na místní vrchol), rázem bylo turistu méně. Také vegetace se zmenšovala a řídla. Občas jsme mezi mraky zahlédli v dálce ledovce, ale většinou byly zahaleny v bílém. Po nějaké době jsme dorazili do nejvyššího bodu naší procházky, výhledu Sjónarnípa na ledovcový splaz Skaftafellsjökull.
Ledovcový splaz Skaftafellsjökull
Od ledovce k nám zavál chlad (také sluníčko se občas schovávalo za mraky). Na chvilku jsme se tam zdrželi, snědli oběd a pár sušenek, Zdenda vyfotil splaz a pak jsme zase vyrazili zpět na cestu ke kempu (pravé včas, když k vyhlídce dorazila skupinka mladých holandských turistů). Cesta dolů vedla chvíli podél ledovcového splazu, ale postupně jsme se od něj odklonili a zašli zpět do křovinatého porostu. Než jsme se z něj zase vynořili, potkali jsme mládě pípáka. Zmateně před námi utíkalo, ale povedlo se nám ho několikrát vyfotit. Když jsme na úpatí kopce vyšli z lesíka, bylo už několik hodin po poledni, takže jsme sedli do auta a vyrazili na východ.
Po krátké jízdě se před námi objevila ledovcová laguna Jökulsárlón (pojímající ledovcové kry ze splazu Breiðamerkurjökull). Zastavili jsme na západní straně řeky, která spojuje lagunu s mořem. Věděli jsme, že zde mají být poskytovány projížďky po laguně v obojživelných lodích, takže jsme zamířili k pultíku, kde jsme takovou nabídku tušili. Tam nám oznámili celkem velkou částku, ale protože jsme opravdu na lodičky jet chtěli, tak jsme se zaregistrovali k následující jízdě. Nakonec se ukázalo, že se nejedná o výlet obojživelnou lodí, ale motorovým člunem (obojživelné lodě totiž vyjížděly z parkoviště na východním břehu řeky). Když přišel čas, navlékli nás do červenočerných kombinéz (mně museli vyměnit první velkou kombinézu, ale stejně jsem v ní plavala). Deset nás nastoupilo na černý motorový člun a vyrazili jsme k sedm kilometrů vzdálenému splazu. Nejprve jsme se proplétali nahromaděnými krami, ale pak už člun rychle vyrazil a před čelem ledovce jsme byli za pár minut. Přiblížili jsme se na nějakých 60 m a tam nám náš řidič pověděl základní informace o ledovci (jak často opadavá, jak rychle odplouvají jednotlivé kry, proč jsou některé kry nádherně modré, že v oblasti je nejnižší i nejvyšší místo Islandu atd.). Po cestě zpět jsme popojížděli mezi jednotlivými krami, obdivovali a fotili je. Pak už jsme zase nabrali na rychlosti a vrátili se na pevnou zem. Svlékli jsme se z kombinéz (pěkně jsme se v nich zpotili) a vyrazili dále na východ (než jsme lagunu opustili, ještě jsme zahlédli, jak přijíždí sanitka pro staršího pána, kterému se na místním parkovišti neudělalo dobře).
Původně jsme plánovali, že budeme stanovat na jakémsi statku, ale nakonec jsme měli dost času a dojeli jsme až do rybářského městečka Höfn (na to že to je rybářské městečko, nemají žádnou restauraci specializující se na ryby, pouze na humry). Po chvilce hledání jsme našli kemp nacházející se vedle vodárny?. Postavili jsme stan a vyrazili jsme pešky do centra, kde jsme si vybrali jednu ze dvou ne-fastfoodových restauraci Pakkhús. Byla to restaurace pěkná, dřevěná, útulná. Objednali jsme si pěkně po česku, bez předkrmu, aby nás to nestalo majlant. Zdenda si dal humra, já měla solenou tresku s pečenými rajčaty a bramborami (mňam). Neodolali jsme a objednali jsme si i „domácí“ červené víno, pak i dezert (skyr a čokoládový brownie) s kafem, takže se naše útrata dostala k 14.360 ISK. Do kempu jsme se vrátili už celkem pozdě a unaveni, takže jsme vzali za vděk sprchou a teplým spacákem.