Den čtrnáctý (středa 18. července): Prohlídka muzea velryb v Húsavíku a cesta do Varmahlíðu se zastávkami u vodopádu Goðafoss a v Akureyri
Muzeum velryb v Húsavíku
Nechtěli jsme utrácet peníze za nejistý výsledek výletu lodí za velrybami, tak jsme se aspoň další den ráno vypravili do místního muzea velryb. Prohlédli jsme si ho celkem podrobně: Je v něm vystavena spousta velrybích koster a u každé z nich je popsán příběh právě onoho vystaveného jedince (všechny prý uhynuly přirozeně, žádná velryba nebyla zabita kvůli vystavení v muzeu ani kvůli masu). Popsány jsou způsoby lovení velryb v minulosti i současnosti a část muzea se věnuje znečištění oceánů (vystavené zrezivělé barely Shell atd.). Ze známých příběhů zaujímá jednu místnost i popis života kosatky, která si zahráli roli ve filmu Free Willy.
Vodopád Godafoss
Po prohlídce muzea jsme vyrazili na další cestu po severním pobřeží k západu. První zastávkou byl vodopád Goðafoss („Vodopád bohů“) na řece Skjálfandafljót. Za své jméno vděčí historické události v roce 1000. Tehdy při každoročním shromáždění parlamentu Alþing zákonopravce Þorgeir rozhodl, že země přijímá křesťanství, a na své cestě domů hodil do vodopádu pohanské rytiny severských bohů. My jsme zastavili u benzínky vedle silnice a vydali se na cestu podél západního břehu řeky k vodopádu. Už sama cesta k vodopádu stála za to – i když se jedná o ledovcovou řeku, má úžasnou mléčně azurovou barvu, která kontrastuje s okolními kamennými břehy, že celá řeka skoro vypadá jako umělý divokoříční kanál v nějakém zábavním parku. Hned u benzinky mě taky zaujaly zbytky starého mostu přes řeku, na kterých je dnes postaven most nový. Po cestě k vodopádu Goðafoss jsou k vidění ještě menší kaskády Geitafoss. Sám vodopád Goðafoss, který má dvě mohutnější krajní části a prostřední úzký vodopád, padá z výšky 12 m. Ač nám sluníčko svítilo jenom chvílemi, i tak byl tento vodopád jedním z nejpůsobivějších vodopádů, co jsme na Islandu viděli.
Kostel Akureyrarkirkja v Akureyri
Druhou a poslední zastávkou na cestě na západ toho dne bylo město Akureyri, čtvrté největší město na Islandu. Zaparkovat se nám povedlo až na druhý pokus. Prošli jsme si místní pěší zónu (ale spíš než kvůli prohlídce města to bylo kvůli hledání nějaké restaurace nebo občerstvení) a dali si pozdní bagetový oběd v jenom bistru. Poté jsme vystoupali na kopec nad centrem ke kostelu Akureyrarkirkja, který byl postaven podle návrhu stejného architekta, jako kostel Hallgrímskirkja v Reykjavíku. Kostel má stejnou architekturu připomínající čedičové sloupy. Uvnitř na stropě visí model lodi a kromě pěkných varhan zaujmou i vitrážová okna připomínající jednotlivé události a místa z islandské historie.
Pak už naše cesta směřovala přímo do kempu u vesničky Varmahlíð. Protože jsme ale věděli, že přijdeme o krásné území severozápadních fjordů, chtěli jsme si aspoň trochu fjordů užít ještě jindy, vydali jsme se tedy z Akureyri severní cestou mezi fjordy Eyjafjorður a Skagafjorður po silnici č. 82 a 76, např. okolo Hrísey, druhého největšího ostrova u islandského pobřeží. Zato se nám dostalo nevšedního zážitku v podobě průjezdu několika spoře osvětlenými tunely, z nichž dva jsou jednopruhé s obousměrným provozem s rozšířeními pro vyhýbání. (Zbývající dva tunely vyhloubila česká firma Metrostav a otevřeny byly v roce 2010.) K večeru jsme dojeli do vesničky Varmahlíð, když jsme se předtím zastavili u drnového kostelíka Víðimýrarkirkja, abychom zjistili, že už má zavřeno. Zakotvili jsme v kempu nad vesnicí blízko lesíka, uzmuli z volného místa dřevěný kulatý stůl (ha-ha) a po polívce šli spát.