Den sedmnáctý (sobota 21. července): Na skok ve městě, odjezd do Keflavíku a odlet do Kodaně
Kostel Hallgrímskirkja v Reykjavíku
Ráno jsme si v kempu sbalili věci a vyrazili na poslední cestování s naším autem. Z kempu jsme vyrazili do centra, kde jsme si den předem obhlédli, kde můžeme zaparkovat. Po chvíli kroužení se nám to povedlo kousek pod kostelem Hallgrímskirkja. Protože jsme se do kostela předchozí večer nedostali, vedla naše cesta právě tam. Kostel byl stavěn 34 let (1940-1974) a je nazván podle jména básníka a pastora Hallgríma Péturssona. Stojí před ním socha prvního Islanďana, který vkročil na americkou půdu, Leifa Eiríkssona. Jeho průčelí je lemováno sloupy ve tvaru vulkanického čediče a celý kostel je vyrobený z betonu. Oproti tomu vnitřek je celkem jednoduchý. Jediné vitrážové okno je nad vchodem do kostela, ostatní jsou čirá. Nejvýraznějším prvkem jsou pak obří varhany. Nás taky zaujaly lavice, které mají překlápěcí zádové opěrky, takže se dá sedět směrem k oltáři i směrem k varhanám. Po prohlídce kostela jsme už jen chtěli nakoupit pár drobností pro rodiny (a lékořicové bonbony pro Aleše, který nám půjčil autoatlas) a několik pohledů, které jsme ještě chtěli poslat. To vše jsme pořídili v ulici pod kostelem a pak se vrátili zpět k autu.
Vyrazili jsme na poslední cestu k letišti v Keflavíku. Auto jsme museli vrátit s plnou nádrží, tak jsme nabrali benzín přímo na letištní pumpě a zaparkovali na parkovišti naší autopůjčovny. Přišla trochu obtížnější část – všechno z auta jsme museli nacpat do krosen, a to za velkého větru, který nám odnášel igeliťáky. Nakonec se to povedlo a už jsme mohli odevzdat auto. Paní ho zvenku v rychlosti prohlídla a my byli rázem opěšalí. Naštěstí zrovna v tu chvíli vracelo auto víc lidí, takže půjčovna vypravila minibus, který nás všechny zavezl ke vchodu do letištní haly, abychom to nemuseli šlapat pěšky. V letištní hale jsme nejdřív museli dojíst poslední zbytky jídla, které by nám nepovolili vzít do letadla (jogurt, zbytek sýra, ovoce a zeleniny) a potřebovali jsme se zbavit prázdné plynové bomby (nakonec jí Zdenda musel hodit do koše, jiné lepší místo jsme nenašli). Pak už jsme se nechali odbavit a bez zavazadel zamířili k nástupu do letadla (Zdenda si mezitím ještě koupil něco na zub). Před odletem jsme ještě stačili napsat pár pohledů, aby byly vůbec odeslané z Islandu. V letadle jsme si pořídili jenom pití a pak už nás vítala Kodaň.
Bylo už večer po desáté (a byla tma!), když jsme si kupovali lístky na kodaňskou MHD. Měli jsme zarezervovaný hostel Amager, kde jsme chvíli čekali, než nás ubytují. Bylo zase příjemné spát v povlečené posteli.