Den osmnáctý (neděle 22. července): Prohlídka Kodaně a odlet domů
Ráno jsme se zase zabalili a došli si na snídani do hostelové jídelny. Když jsme se dosyta posilnili, vzali jsme všechna zavazadla (krosny a baťohy) a vyrazili zpátky na letiště, kde jsme naštěstí mohli krosny odbavit a na prohlídku Kodaně nám zbyly jen batohy (později jsem poznala, že i baťoh se spoustou mapiček, letáčků a brožurek je pěkná váha, navíc když baťoh není vůbec ergonomický – Zdenda mi s ním musel pomoct). Do centra jsme dojeli metrem do stanice Chritianshavn a udělali si krátkou procházku po centru. Viděli jsme kostely Vor Frelserskirke (kostel Našeho Spasitele) a kostel Christianskirken (má uvnitř po obvodu zasklené lože), burzovní palác Børsen, sídlo dánského parlamentu Christiansborg (a jeho kapli) a centrum současného umění Nikolaj Kunsthal. Došli jsme do nového přístavu Nyhavn a rozhodli se, že si zaplatíme vyjížďku lodí po kodaňských kanálech. Na lodi nás přivítala mladá slečna hovořící asi čtyřmi jazyky, která nám vykládala spoustu věcí o tom, co vidíme: projeli jsme okolo ostrova s uměleckými školami (filmová, divadelní, designová, architektury), okolo vojenského přístavu (je v něm „zaparkovaná“ fregata Peder Skram F 352 a ponorka Sælen S323), zezadu jsme zahlédli Malou mořskou vílu, zdáli kostel Marmorkikken, sídlo dánské královny Amalienborg, výstavu pískových soch na nábřeží, královskou knihovnu Det Kongelige Bibliotek), znovu Christiansborg a burzovní palác Børsen, Centrum dánské architektury a spoustu lodí v přístavu. Po plavbě jsme se vypravili na cestu k Malé mořské víle pěšky, podél nábřeží. Předtím jsme se ale ještě zastavili poblíž Nikolaj Kunsthal v italské restauraci Santoni, kde jsme seděli ve stínu Nikolaje, zatímco číšník běhal přes silnici. Zdenda si dal pečené jehněčí plátky na rozmarýnu a já telecí filet s mozzarelou, rajčaty a čerstvou bazalkou. Po obědě jsme tedy vyrazili pozdravit Malou mořskou vílu (dánsky Den lille Havfrue). Byla okolo ní spousta turistů, tak jsme se spokojili s pár fotkami a radši si dali vafle se šlehačkou jako dezert. Zpátky jsme už nešli po nábřeží, ale svezli jsme se „přístavním autobusem“, tedy lodí s několika zastávkami, na kterou nám platila naše celodenní jízdenka na MHD. Vystoupili jsme u mostu Knippelsbro a z nejbližší zastávky metra Christianshavn odjeli zpět na letiště. Pak už nás čekal jenom poslední let z Kodaně do Prahy a po deváté večer jsme dosedli na letišti v Ruzyni.