Den třetí (sobota 7. července): Výlet do Reykjadalur s koupelí v horké řece, vodopád Seljalandsfoss a cesta trajektem na ostrov Heimaey
Říčka Reykjadalsá v Kouřovém údolí
Ráno po snídani jsme ještě nakoupili a pak už jsme vyrazili k údolí Reykjadalur (Kouřové údolí), ve kterém se nachází termální říčka Reykjadalsá. Auto jsme nechali stát na parkovišti a pěšky vyrazili okolo golfového hřiště na cestu do údolí. Po asi třech kilometrech po rovince jsme teprve dorazili na druhé menší parkoviště, které leželo přímo pod úpatím hory, kterou jsme museli zdolat na cestě k údolí. Naneštěstí nás ještě po rovinaté cestě předjely dva autobusy, takže se to v okolí hemžilo spoustou turistů. Snažili jsme se vyrazit rychle do kopce, ale protože mezi turisty byli tací, kteří se nedívají nalevo napravo, a my hodně fotili, tak jsme se mezi ně brzy přimíchali. Naštěstí na sebe vzájemně čekali, takže na vrchol jsme už dorazili zase sami. Po cestě se zase všude objevovaly sirné čmoudíky, bublající bláto a syčící země. Z vrchu už jsme viděli, kterým směrem jdeme, i z dálky byly vidět spousty stoupající páry v různých údolích. Do jednoho z nich jsme se spustili a po chvíli jsme došli k říčce, která jen mírně dávala znát, že o něco výš je pěkně horká. Šli jsme tedy proti proudu a brzy už se začaly objevovat skupinky lidí poskládaných v jednotlivých zákrutech řeky. Došli jsme celkem vysoko, tam kde říčka začínala meandrovat a tvořit lagunky. Převlékli jsme se do plavek a po chvilce zvykání na horkou vodu jsme se ponořili až po bradu. V celkem chladném a zataženém dni to byl moc příjemný pocit. Nějakou dobu jsme se tam vyvářeli, ale nakonec přišel čas, kdy jsme museli vyrazit na cestu zpět. Oblékli jsme se, ale protože Zdenda vylezl z vody na druhý břeh, kam se předtím dostal při průzkumu terénu, vyrazili jsme oba po jednom břehu. Po proudu jsme však nenašli žádné místo, kde by se Zdenda mohl vrátit na druhý břeh na oficiální cestu. Tak taky přišel (kromě průvodu koní nesoucích turisty) o poslední setkání s pány v červeném, kteří šli po cestě nahoru, kdy já už směřovala dolů. Rozloučili jsme se a já pokračovala dál. Zdenda byl jenom malou postavičkou na protějším kopci a sešli jsme se až u kamenného přechodu přes říčku. Dorazili jsme k autu, naobědvali se výborným chlebem a vyrazili na východ po pobřeží k trajektu na ostrov Heimaey.
Vodopád Seljalandsfoss
Po cestě nás ještě čekal vodopád Seljalandsfoss na říčce Seljalandsá. Říčka teče ze svahů sopky Eyjafjallajökull a vrhá se přes obrovskou jeskyni na nížinu blízko moře. Vytváří krásný vodopád, který je možné obejít skrz jeskyni úplně dokola. Při přecházení za vodní hradbou dělá vodopád obrovský rámus a všude se vznášejí mračna vodní tříště.
Od vodopádu naše cesta směřovala přímo na jih po čerstvé silnici vedoucí k přístavišti trajektu na ostrov Heimaey. Auto jsme nechali na parkovišti, sbalili jsme si krosny na jeden den a koupili lístky na trajekt. Bohužel jsme dopředu nevěděli, že se ten víkend na ostrově koná festival oslavující konec erupce sopky na ostrově v roce 1973. Proto nám paní nemohla prodat lístek na cestu zpátky o nedělním večeru, protože byly všechny vyprodané. Poradila nám však, že se máme poptat před odplutím trajektu, zda by pro nás nebylo místo. Koupili jsme tedy lístek na pondělí ráno a doufali, že třeba bude večer volno. Po cestě trajektem jsme pozorovali kromě spousty vody i okolní malé hornaté ostrůvky. Na jednom z nich stojí, světe div se, i dům – prý je to lovecká chata.
Ostrov Heimaey
Ostrov Heimaey ze souostroví Vestmannaeyjar nás uvítal mohutnou lávovou hradbou, která chrání přístav a udivuje turisty. Z přístavu jsme vyrazili přímo ke kempu, abychom stihli postavit stan, dřív než se tam nahrnou davy účastníků festivalu. Ale nemuseli jsme mít strach, islandské kempy se prostě nezaplňují, vždy se najde nějaké místo. Na místě sice nebyly žádné keře, ale terén byl příjemně zvlněný, takže jednotlivé plošinky se stany byly oddělené přirozenými kopečky. Kemp na ostrově měl rozhodně nejlepší jídelnu/přípravnu jídla. Byla to velká místnost v jediné budově v kempu, kde se chodilo naboso, takže tam bylo krásně čisto. Taky to bylo příjemné být na chvíli uvnitř, protože na ostrově pořád dost foukalo. V jídelně jsme si uvařili a nabili mobily. Po výborné rýžové večeři jsme brzy ulehli. Já se v noci okolo druhé (ostatně jako skoro vždy) probudila a po nutné návštěvě toalety jsem udělala fotografické a video-důkazy o absenci tmy.