Den sedmý (středa 11. července): Odjezd autobusem do Landmannalaugar přes vodopád Ófærufoss a výlet na Bláhnúkur
Ranní vstávání proběhlo v podobném duchu jako předchozího dne. Navíc jsme museli zabalit stan a připravit krosny na třídenní výlet do vnitrozemí. Auto jsme zaparkovali na následující tři dny u benzínky N1, kde jsme dokoupili poslední drobnosti, a nastoupili do dalšího terénního autobusu s neméně milým panem řidičem. Autobus vyrazil stejným směrem jako předchozího dne a ze silnice 1 jsme odbočovali na silnici 208, která se po pár kilometrech změnila na F208. I tentokrát byla cesta doprovázena nahrávkou (anglickou přednášenou Islanďanem), ale náš reproduktor bohužel trochu šustil, takže jsme mnohdy nerozuměli. První a jedinou zastávku jsme absolvovali u největšího vulkanického kaňonu Eldgjá, který v roce 934 vyprodukoval největší zdokumentovaný výlev lávy na světě. Kaňonem teče řeka a na konci cesty kaňonem je vodopád Ófærufoss. Pak už nás autobus dovezl do Landmannalaugar, centra Duhových hor. Už po cestě jsme poznávali, proč se tak oblast nazývá. Překvapovaly nás barevné kopce střídané s lávovými poli. Dorazili jsme přesně v plánovanou jednu hodinu odpoledne.
Kemp v Landmannalaugar leží přímo na úpatí obsidiánového lávového pole Laugahraun, které se na místě vylilo někdy v patnáctém století (asi 1477). Kemp je obrovská kamenito-hlinitá plocha s malými ostrůvky trávy a byl nejhustěji obsazeným kempem, kde jsme na Islandu stanovali. Vybaven je toaletami i sprchami a k dispozici jsou též přístřešky na vaření. Stan jsme postavili v jižní části kempu a zbylo nám odpoledne na kratší výlet. V informacích místní turistické chaty jsme se poptali na naše plánované trasy a bylo nám doporučeno, ať změníme plány na poslední výlet, že je na jedné hoře ještě sníh.
Vyrazili jsme tedy na první výlet, a to na vrchol nejbližší hory Bláhnúkur, vysoké 945 m. Celá hora je černo(-modro-zeleno)-šedivá, tvořená ryolitem a cesta nahoru kvůli sypkosti ujíždí pod nohama. Seshora je krásný výhled na okolní barevné hory i lávový proud nad kempem. Cesta dolů byla hodně příkrá a dost klouzala a po sestupu bylo nutné překročit malou říčku. Zdenda pomocí kamenů prošel obut, já si vyzkoušela brodění ledovou vodou. Poslední kus cesty jsme sestoupili skrz lávové pole do kempu.