Den devátý (pátek 13. července): Výlet k jezeru Ljótipollur, cesta zpět do Kirkjubæjarklaustur a přesun do Skaftafellu
Lávové pole Námshraun u jezera Frostastaðavatn
Poslední den v Duhových horách jsme podle upraveného plánu vyrazili na výlet k jezeru Ljótipollur. Cesta směřovala nejprve po silnici na sever podél řeky Jökulgilskvísl (sledovali jsme brodící se autobusy). Ze silnice jsme odbočili podél za dalším lávovým polem (Námshraun) k jezeru Frostastaðavatn (druhá strana lávového pole se zastavila na jeho břehu a vytvořila na něm spoustu ostrůvků). Prošli jsme okolo kráteru Stútur a pak už cesta vedla po prašné rovině ke kráteru Ljótipollur s červenočernými stěnami. Kráter je dlouhý 1,5 km a široký 800 m a na celou délku se v něm nachází jezero. Postáli jsme na jeho okraji a vyrazili na zpáteční cestu, protože nám v 15:30 jel autobus zpátky na pobřeží. Obešli jsme nejvyšší vrcholek a většinu cesty jsme prošli po okraji velkého lávového pole Norðurnámshraun (z kráteru Stútur). Bylo krásně, svítilo sluníčko, a když chvilku nefoukalo, šli jsme v tričku. Nakonec jsme došli na silnici, kterou jsme neopustili až do kempu.
Po návratu jsme se nejdříve naobědvali, já nám zajistila VIP místa v autobuse, pak jsme sbalili stan a čekali na odjezd autobusu. Ve stanovenou dobu autobus i s námi vyrazil směrem Kirkjubæjarklaustur a my měli vše jako na dlani. Zastavili jsme znovu v kaňonu Eldgjá, kde jsme jenom vyšli nad parkoviště a chvíli odpočívali s výhledem na začátek kaňonu. Když jsme se blížili k pobřeží, pozorovali jsme zvedající se prach v dáli. Řidič ve své roztomilé angličtině vyjadřoval jisté znepokojení – že prý tento písek bývá nebezpečný autům. Když jsme ale dojeli k okružní silnici č. 1, po písku naštěstí nebylo památky.
Do Kirkjubæjarklaustur jsme dorazili okolo 19:30. Na parkovišti u benzínky N1 už nás čekalo naše auto – celé, nepoškozené. Nasedli jsme (po bleskovém nákupu) a za hodinu a čtvrt jsme dorazili do kempu v národním parku Skaftafell. Cesta vedla přes černé povodňové pláně Skeiðarársandur a těsně před Skaftafellem jsme zastavili na odpočívadle u zbytků mostu, který smetla ledovcová povodeň v roce 1996. Předtím se nám otevřel pohled na ledovec Vatnajökull a jeho splaz Skeiðarárjökull. V pěkném kempu jsme si vybrali pěkné místo v růžku travnatého placu (kamenný podklad pokrytý travnatými koberci).