Den dvanáctý, 4. srpna 2006 (pátek)
Cesta zpět do Blagoevgradu a do Sofie
Ráno bylo docela vítané. Při snídani jsme chvíli přemýšleli, že bychom šli paní do samoobsluhy za výborné doporučení poděkovat :-), ale nakonec jsme od toho upustili. S radostí jsme opouštěli stadion a odebrali se zpět na nádraží k vypuštěnému bazénku. Konečně jsme opustili i Rilu a dostali se zpět do Blagoevgradu. Tam jsme koupili lístky na vlak, který nám měl jet kolem třetí hodiny. Byla sranda to kupovat, protože David se s pokladní dohadoval o uznání jejich studentských kartiček. Vnutili jsme jí, že nám je uznali už z cesty ze Sofie sem, tak proč by to nemohlo platit i obráceně :-), prostě sranda. Nakonec slyšela na větu, že to platí po celé Evropské unii, oni Bulhaři do unie se totiž hodně těší :-). Tedy čtyři lístky (měli jsme čtyři studentské karty) jsme dostali asi za 2,5 leva a zbytek asi po 7leva. Alespoň nějaké pozitivum :-). Několik hodin čekání na vlak jsme strávili v relativně příjemném prostředí autobusové haly. Mezitím jsme si chodili nakupovat ovoce a odháněli dotěrné taxikáře nabízející výhodnou cenu za cestu tam, či onam. Teď si vlastně vzpomínám, že onen taxikář „Very gud prajs“ byl až teď, na cestu zpátky, ne když jsme jeli ve středu k monastýru, ale to nevadí… 🙂
Cesta vlakem do Sofie už proběhla docela klidně, většinou jsme po náročné noci pospávali. V Sofii jsme se nejprve přesunuli na vlakové nádraží, ale potom jsme vzali zavděk novým autobusovým, které trošku připomínalo letištní halu v malém. Dozvěděli jsme se totiž, že toto nádraží přes noc nezavírá, což jsme přesně potřebovali, neboť autobus do Prahy nám měl jet zítra ráno. Ještě jsme si šli nakoupit na cestu domů, já vybral našim nějaké víno, které mi bylo doporučeno. Večer jsme strávili uvnitř haly, ale tam bylo docela vedro, tak jsme se přesunuli na takovou venkovní terásku přímo nad autobusovým nádražím. Tam jsme si rozložili karimatky a tak nějak na etapy spali…