Den čtrnáctý, 6. srpna 2006 (neděle)
Návrat do Prahy
Zpět do Prahy jsme dojeli asi v sedm hodin ráno, tedy ještě dříve, než bylo plánováno. Udělali jsme závěrečné foto a s posledním rozdělení poslední čokolády se v metru na Florenci rozloučili…
Shrnutí
Co říci závěrem? Pirin byl moc pěkný. Co se krajiny týče, tak to bych řekl, že loňské Rumunsko zvítězilo svou divokostí a méně-civilizovaností. Pochopitelně i na Pirinu byla místa, která mě nadchla, jako třeba Melnické pyramidy, či nejvyšší partie kolem Vichrenu…
Celkově jsem možná přece jen čekal o něco méně lidí, hlavně davy dole pod Vichrenem mě trochu otrávily, ale to jsme mohli předpokládat – kam se dá k atraktivnímu místu pohodlně dojet autem, tam bude i nával…
Bulhaři byli zase třeba oproti přívětivějším Rumunům poněkud… jak to říct… „více lotrovští“ :-), viz. „pašeráci“ z cestovky, směnárna v Sofii, omladina v Rile, atp. …ale možná jsme jen prostě potkávali takové „typy“. Také jsou velmi podnikavým národem, nabídky se na nás jen hrnuly (taxikáři obecně, babča v Melniku, muž na stadionu v Rile, …)