Den první, 24. července 2006 (pondělí)
Odjezd z Prahy
Tentokrát jsme jako hlavní dopravu do Bulharské Sofie zvolili autobus, cestovku Eurotours sídlící na Florenci. Odjezd byl v devět hodin ráno, sraz jsme si dali na osmou. Já jsem dorazil asi ve tři čtvrtě na osm a chvíli po mě Viki. Kolem osmé přišli i David s Terkou a Dan (s Helčou – „čerstvým objevem“ ;-). Začali jsme odevzdávat pasy a jízdenky, ale Jirka a Maňule stále nikde. Proběhla půl devátá, tedy doba, do které jsme se měli nejpozději dostavit před autobus a oni pořád nikde. Chvíli po půl dorazil Jirka a po mém nervóznějším přešlapování nakonec kolem tři čtvrtě na devět i Maňule. Waterloo z loňského odjezdu do Rumunska se tedy naštěstí neopakovalo, respektive po následném ujištění, že všichni mají své platné pasy…
Autobus samozřejmě nějaké to drobné zpoždění měl, ale počítám, že tak po čtvrt na deset jsme zamávali Helče a zamířili po D1čce na Brno. Většina po chvíli usnula, jen já jsem se o to ani nepokoušel, protože by to beztak bylo zbytečné a jal se pročítat denní tisk. Do Brna to uběhlo co by dup, tam si přistoupili ještě další cestující a zjistilo se, že jsou dva navíc, respektive cestovka prodala o dva lístky víc, než byla kapacita autobusu. To se nicméně vyřešilo vzápětí – kdy si paní z cestovky přinesla ze zadu malé sedátko a pustila jednoho navíc-pasažéra na svoje místo a druhého také někam usadili, už ani nevím kam. Tato paní z cestovky od nás dostala jméno „Busuška Jogurt“ – Busuška = Autobusová letuška a Jogurt z důvodu, že měla na rameni vytetovaného Yodu z hvězdných válek… 🙂 Viki si pak schrupnul na rameni nového spolucestujícího… 😀
Další zastávkou byla Bratislava, tedy pravděpodobně, protože já jsem jí vůbec nezaregistroval…
Blížil se večer/noc a také přechod hranic, teď nevím jestli to byli Maďarsko-Srbské nebo Srbsko-Bulharské, ale každopádně jsme na „území nikoho“ zastavili u obchodu s cigaretami, alkoholem a kosmetikou. Autobusák (nutno podotknout, že to byl Bulhar, stejně jako druhý řidič a paní od cestovky a celá cestovka vůbec 🙂 nám sdělil (Bulharsky), že zde můžeme výhodně nakoupit. On sám vlezl dovnitř obchodu za pultík a začal tam rvát do černých mikroténových tašek kartony cigaret, které poschovával po celém autobuse (na záchod, do motoru apod. :-). Potom(!) každý cestující vyfasoval po jednom kartonu s tím, abychom jim to „legálně“ převezli přes hranice :-). No komedie, mé první pašování… 🙂
Ještě stojí za zmínku zpětné rozdávání pasů mezi cestující po každém úspěšném překročení hranice. Rozdávající Bulhar(ka) vyvolával(a) jednotlivé lidi křestními jmény a ještě ke všemu je skvělým způsobem komolil(a). Takže z jakési Jitky udělali „Žitku“, Maňuli za četli krásně Španělsky „María“ a k největšímu pobavení udělali z našeho Jirky „Jiržího“ a jednou dokonce „Jurije“. Chudák, měl to pak na krku celý týden :-D.