Den třetí, 26. července 2006 (středa)
Vesnička Rožen, Alfons
Ráno jsme dali budíček na sedmou hodinu, vůbec jsme se dohodli, že budeme vstávat kolem té sedmé a odcházet do devíti. Doba odchodu se tedy asi o tři čtvrtě hodiny protáhla – musíme na tom zapracovat :-). V klášteře jsme nabrali vodu, nikdo tam nebyl, snad jen dva mniši. Zatímco jsme nabírali vodu, Jirka v tábořišti, které jsme rozložili očividně na pozemku kláštera, na loučce hned za kovovou bránou, se od jednoho mnicha dozvěděl, že po zelené značce to na začátku hor dál nepůjde a že on to chodí nějakou strašnou mnohakilometrovou oklikou někde přes lesy. Zdálo se mi to dost divné, tak jsem to bral s rezervou, že „uvidíme“…
Od kláštera sbíhala malá silnička směrem dolů do vesničky Rožen, kterážto se ukázala jako velmi tichá, až nudná. Během chvíle jsme jí prošli a kousek za ní jsme odbočili ze silnice směrem na sever k horám. Za několika zatáčkami přes louky kolem lesů jsme narazili na jednoho Čecha, který právě scházel z hor. Prý se odpojil od jeho skupiny když sešli z cesty, která prý není nijak extra značená. Dozvěděli jsme se, že šli od severu Rilu do Rilského monastýru, pak se nechali převézt na Pirin a tam od Vichrenu, který je svou přelidněností zklamal, pokračovali dál na jih cestou, která nás v opačném směru teprve čekala. Chvíli jsme ještě pokecali co a jak a pak se rozloučili. Po nějakých dvaceti minutách jsme potkali zbytek jeho skupiny, společně se psem, který se k nim kdesi přidal. Vzápětí se pes (odrostlé štěně neurčité rasy) přidal k nám a už nás celý den neopustil. Dostal jméno Alfons (Mucha), protože na něj šly všechny mouchy z okolí a on je neustále lovil… 🙂
Cesta, kterou nám mnich avizoval jako neprůchodnou se ukázala jako zcela průchodná, jen ne extra značená. Značky byly dost neobnovované, na místě kde značka odbočovala ze silnice za vesničkou Rožen byla dokonce schovaná za jakousi cedulí :-). Ale jinak jsme správnou cestu vždy bez větších problémů našli. Dnešek byl opravdu dlouhý, asi nejnáročnější vůbec. Udělali jsme asi kilometr převýšení po lesních a lučních cestách. Původně jsme si dali cíl jeden vodní pramen značený na mapě, ale ten se pozdě odpoledne ukázal jako vyschlý, respektive jsme ho vůbec nenašli, tak jsme se nakonec spokojili se zásobou vody, co jsme si nesly (cestou jsme měli možnost doplnit) a utábořili se na takové moc pěkné loučce obehnané kolem dokola lesy…