Den čtvrtý, 27. července 2006 (čtvrtek)
Chata Pirin, cesta údolím vzhůru
Dnes nás měla čekat cesta, kdy se konečně dostaneme do vyšších pasáží hor. Je trochu zvláštní, že to, kvůli čemu jsme sem jeli vidíme až čtvrtý den po odjezdu z Prahy, ale to zkrátka u takovýchto výprav bývá. Ráno nás při snídani ještě navštívilo stádo krav, které se prošlo po vedlejší cestě, bača nebyl, jen se přihnalo pár psů a jalo se nás vyštěkávat, nicméně oproti loňskému Rumunsku to nic nebylo. Stádo asi po půl hodině přešlo, psi to chvíli potom taky pochopili a tak už jsme měli na sbalení tábořiště klid…
Chvíli potom, co jsme vyšli jsme potkali jednoho bulhara v teplácích, jestli jsme prý někde neviděli jeho krávy :-). Jeho chatrčoidní bačovna následovala vzápětí. Od včerejšího večera jsme trpěli mírným nedostatkem vody, takže potok, na který jsme zanedlouho narazili, jsme si řádně užili, krom doplnění pitné vody jsme provedli i tělesnou očistu…
Další cesta už vedla do prvního velkého údolí, které se vzdáleně podobalo výstupu na Bystré sedlo ve Vysokých Tatrách. Vůbec, zdejší hory a charakter krajiny se podobal spíše Tatrám, oproti loňskému Fagaraši, který byl spíše „divočejšího“ rázu. Začali jsme tedy stoupat vzhůru údolím, které bylo docela široké (místy i pár set metrů), loukoidní a pochopitelně jím tekl potok. David s Jirkou se v něm dokonce vykoupali. Celé odpoledne jsme strávili tímto výstupem, celkově to bylo pořádné převýšení. Kolem čtvrté hodiny se začaly objevovat názory, že už bychom jako mohli zatábořit. Ještě jsem je přemluvil k dalšímu výstupu, ale tušil jsem, že k plánovanému plesu dnes už asi nedojdeme. Definitivně jsme zastavili asi o půl – tři čtvrtě hodiny dál na takovém pěkné, travnaté, ale hodně otevřené louce. Bylo tam tedy několik koryt, kudy tečou potůčky, z nichž některé byly vyschlé, očividně funkční jen v době dešťů a tání. Popolezli jsme tedy trochu více do stráně nad kleč. Sice jsme tam byli o něco nenápadnější, ale oku běžného pozorovatele bychom za denního světla asi neunikli…
Na protější stráni tekl potok, který podle mapy vytékal z plesa položeného asi o sto metrů výše nad údolím. Dan s Jirkou byli rozhodnuti se k němu po večeři vydat, ale začalo pršet. Slezli jsme se tedy u nás ve stanu a zahráli něco málo Una :-). Mezitím pršet přestalo, tak se ti dva (nakonec ještě s Maňulí) na plánovaný výletík přece jen vydali. Já jsem byl rád, že jsem byl rád a tak jsem si zalezl do spacáku. Vrátili se až za tmy. Dozvěděl jsem se, že nakonec k tomu plesu opravdu došli…