Den šestý, 29. července 2006 (sobota)
Po staré známé cestě, chata pod Vichrenem
Ráno bylo opět pěkně, už jsme se u chaty příliš nezdržovali a pokračovali již dobře známou cestou dál. Za tři čtvrtě hodiny jsme byli zase na místě, kde jsme včera sestoupili z cesty k potenciálnímu tábořišti u ples. Když jsme pak šplhali na náš první 2600 m. vrchol zkonstatovali jsme, že nás bylo opravdu dobře vidět odevšad a prakticky žádné skryté místo v akceptovatelné vzdálenosti nebylo…
Cestou na vrchol jsme potkali další stádo krav, bača měl smečku hlídacích štěňat. Sranda oproti Rumunsku. Oznámil nám, že kolem oběda bude pršet. Kolem oběda nepršelo a později odpoledne také ne. Zkrátka domorodcům zde není radno věřit :-). Dnešní cesta byla opravdu dlouhá, ale protože výšku už jsme z předchozích dnů nabranou měli, docela to odsýpalo. V jednom místě byl hřeben opravdu ostrý a Terka trošku znervózněla, tak jsme jí přes tento úsek pomohli s krosnou, což jí evidentně potěšilo…
Po poledni se opět přihnaly mraky, ale naštěstí jen tak hrozily, nezabouřily ani nezapršely. Přišli jsme do sedla na kraj velkého kruhového údolí s plesy a s majestátně se tyčícím Vichrenem na jeho druhém konci. Sestoupili jsme ze sedla kamennou lavinou dolů do údolí, kde jsme si dali obědovou pauzu…
Další cesta nás zavedla kolem ples na druhou stranu „kruhového údolí“, kde jsme se přehoupli přes jeho okraj a pokračovali dalším údolím, které se z tohoto táhlo směrem dál na sever až do nížiny. Sestupovali jsme stále níže a níže a čekali, kdy se konečně objeví chata pod Vichrenem, u které jsme měli v plánu stanovat. Ta byla stále v nedohlednu a my jen doufali, že nebude zase tak nízko, abychom nesestoupili zbytečně dolů do údolí, protože zítra nás čekal docela náročný výstup na Vichren, který má 2914 m.! Bohužel, chata se nakonec ukázala jako velmi nízko položený objekt a navíc už to nebyla idylická chatička typu té u Temného plesa, naopak se spíš podobala velkému podhorskému penzionu, kolem kterého vládnul čilý turistický ruch, neboť k němu vedla krásná asfaltka. To nás poněkud otrávilo a také fakt, že budeme muset sestoupit ještě asi o kilometr a půl níže k jedinému kempu v oblasti, protože u chaty stanovat nešlo a dovnitř se nám pochopitelně nechtělo. Nedalo se tedy nic dělat a sestoupili jsme ještě níž do kempu u silnice. Uvědomili jsme si, že na množství turistů má pochopitelně vliv i to, že je sobota a spousta lidí sem jede na víkend vyšlápnout si na Vichren…
Kemp byl naštěstí docela tichý, respektive byly to tři (řekněme travnaté) kaskády v zatáčce silnice. V malém bufetu jsem oznámil, že bychom zde rádi stanovali a kde najdu nějakou „recepci“, ale dozvěděl jsem se, že je to tu zadarmo. To nás potěšilo, alespoň nějaké pozitivum. To ale trvalo asi do desáté hodiny, když přišel výběrčí, že prý chce dvě leva za osobu. Trochu nás to namíchlo, ale zaplatili jsme. Taky jsme se v potoce pod mostem vykoupali…