Den devátý, 21. června 2008 (sobota)
Závěrečný sestup do Dealul Stefanitei, čekáme na vlak, návrat domů
Od Jirky jsme další odpověď ale ani do dnešního rána nedostali, takže po tom, co jsme se „samovolně“ probudili, jsme se sbalili a vyrazili na další cestu. Zbytek sestupu už proběhnul bez větších komplikací, jen ta cesta opět vypadala jako vyschlé koryto potoka. Dole, kde navazovala silnice „štěrkového“ typu, bylo opět pár dřevorubců, kteří opět stahovali celé stromy někam dolů. Tentokrát na to používali koně. Závěrečná „dálnice“ mezi první domky vesnice Dealu Stefanitei už byla velmi pohodlná. Domky byly z větší části dřevěné (včetně střechy), jen ty satelity na nich trochu „kontrastovaly“ :-). Odehrál se jeden drobnější incident, kdy se na nás skrz zavřená vrata (která rozrazil) vyřítil větší pes, zuřivě po nás štěkal a po Vikim dokonce už už chňapal zubama. Nějaká babička na zápraží domku na něj marně volala. Naštěstí to dopadlo dobře a my v pořádku došli až na hlavní ulici. Začalo trochu pršet, ale na nádraží, které jsme záhy nalezli, jsme došli včas a suší…
Nádražní budova vypadala moc pěkně – kamenná, natřena červeno-bíle. Dalo se tam schovat pod střechu, takže jsme nemuseli dovnitř do čekárny, která nebyla (jako obvykle na podobných nádražích) příliš vábná. Po chvíli se na nás přišel podívat výpravčí, zeptal se odkud a kam jedeme, dokonce si vyžádal i mapu, aby se na to podíval. Bylo kolem jedné hodiny a my měli spoustu času do odjezdu vlaku. Dojedli jsme poslední rezervní instanční polévky, poslední paštiky – jídlo nám letos vyšlo opravdu krásně. Celé odpoledne jsme strávili pozorováním nádražního života, který byl skutečně pestrý. O zábavu se nám starali především volně se pohybující slepice a jeden kohout, čas s nimi plynul o něco rychleji :-D. Během dne několikrát sprchlo a samozřejmě ten největší liják se spustil těsně předtím, než přijel náš vlak v 18:44. Stihli jsme tedy promoknout ještě jednou, ale to už nám vůbec nevadilo…
Po půlnoci jsme přestupovali v Teiusu. Na nádraží byl otevřený malý stánek, tak jsme neodolali a koupili si Ice-tea a něco jako teplou bagetu (byla dobrá a nebylo nám po ní špatně! :-). Navazující spoj měl malé zpoždění, ale nijak dlouhé a z Budapešťského Keleti jsme pak bez problémů stihli navazující spoj na Prahu v 9:30.