Den třetí, 29. září 2006 (pátek)
Polští studenti “geologové”, večerní jeleni
Ráno bylo opět hezky, takže jsme alespoň mohli usušit mokré věci. Já jsem tedy kromě bundy a pochopitelně stanu nic mokrého neměl, jsem rád, že krosna vydržela. Jelikož jsme byli v ďolíku, čekali jsme na sluníčko dlouho, nakonec jsme mokré věci poponesly asi o sto metrů výše, který už neležel ve stínu…
Dnes nás čekal další náročný den, co se převýšení týče, ale už ne tak kritický jako včera. Ani už to nebylo tak liduprázdné jako včera, ale pořád to ještě oproti Vysokým Tatrám, jak si je pamatuju, šlo. Ještě než jsme vyšli, minuli nás dva mladí Poláci a trochu si s námi popovídali, místy jim bylo i rozumět :-). Potkali jsme je potom o kus výše, kde u Ráčkova plesa kopali díru, dělali jakýsi geologický výzkum. Začali prý už včera, ale po večerním dešti se hladina plasa zvedla a zaplavila jim vykopanou díru, chudáci… 🙂
Na večer jsme došli do pásma lesa, kde byla schovaná další útulna, ovšem tentokrát mnohem komfortněji vybavená. Jednak byla větší, obložená dřevěnými palubkami a druhak v ní byly kamna, takže vaření se konalo v lepších podmínkách. Včera jsme šli spát bez večeře (nikomu se pochopitelně už nechtělo v dešti nic tvořit), tak jsme si ji dnes pořádně vynahradili. S místně ubytovanými baťůžkáři jsme se pobavili na téma hory (jak Slovenské, tak zahraniční). Pan Kebrt s Monikou šli protentokrát spát do chatky, my jsme se spokojili se stanem, už jsem se nepokoušel protestovat, že bychom v jednom spát nemuseli… 😉
V noci jsme opět poslouchali koncert, tentokrát to ale snad měli být jeleni. Mají trochu podobný hlas jako medvědi, což na klidu jistě nepřidá. Asi nejhůře to nesla Helča, která co chvíli budila Dana, že se bojí :-). Komická situace nastala ve chvíli, kdy si potřebovala odskočit a jestli jako půjde Dan s ní. Vzápětí ale jelen zařval o něco blíže, načež prohlásila, že nikam nejde. Příroda byla ale silnější a tak se Dan stejně musel za chvíli vysoukat ze svého vyhřátého spacáku :-). Byli zpátky asi za dvacet vteřin :-D. Napadlo mě, že se ráno budu muset zeptat, jestli mi nepočůrala šňůrky… 😉