Den pátý, 18. června 2013 (úterý)
Měníme plán trasy – místo Vejce Titův Vrh
Scénář ranního počasí se opakoval, vedro ve stanu se začínalo dělat už někdy po šesté hodině – díky tomu jsme taky každý den vyráželi na cestu docela brzy. Naposledy jsme si vyfotili pohled na celou planinu, v ranním světle byla zase úplně jiná než v tom večerním a sestoupili ze sedla do močálovité údolí Šutman (2132 m.). Tam se nacházela menší opuštěná, polorozbořená kamenná budova. Tipovali jsme, že kdysi mohla sloužit pohraničníkům jako horské příhraniční zázemí.
Následoval výstup do dalšího sedla, to už jsme se pomalu blížili na dohled k nejvyššímu vrcholu pohoří – Titov Vrch (2747 m.). Od toho nás dělil jeden hřeben, který jsme museli obejít buďto hlubokým údolím směrem na východ, kam vedla jasná, široká cesta, a nebo se ho pokusit obejít severní cestou. Dolů do údolí se nám moc nechtělo, znamenalo by to sestoupit cca do 1900 m, takže jsme zvolili trochu nejistou, v mapě nenaznačenou cestu přes severní sedlo.
Sestoupili jsme o kus níže, po chvíli opustili cestu, která vedla dolů do údolí a vystoupali na příkrý hřeben až do sedla mezi vrcholy Čelepinski Vrv (2554 m.) a sousední, nepojmenovaný – v mapě pouze okótovaný vrchol (2595 m.). Původně jsme si mysleli, že tento nepojmenovaný vrchol obejdeme zleva a budeme po hřebenu pokračovat přímo k Titovo Vrchu (2747 m.), ale o kousek dále jsme zjistili, že tato cesta je kvůli strmému kamenitému srázu zcela neschůdná. Nezbývalo než pokračovat dále na sever, naštěstí poměrně výraznou cestou, která traverzovala hřeben hluboko pod vrcholem Trpeznica (2610 m.) dále na sever.
Traverzem jsme došli do výrazného sedla poblíž vrcholu Čule (2220 m.) a tam jsme promýšleli další trasu. Následující den jsme měli v plánu vystoupit na Titov Vrch (2747 m.), ale dle předběžných propočtů nám už pak nezbýval čas na původní plán trasy, tedy dále po hřebeni na sever, až do horské vesničky Vejce. Na to by byly potřeba tak tři další dny a my už měli v rezervě jen dva. Nakonec vyhrála volba výstupu na Titov Vrch (2747 m.), tedy zkrácení trasy o nejsevernější část pohoří.
Ze sedla jsme pokračovali vzhůru údolím potoka Pena, až jsme skončili opět pod vrcholem Trpeznica (2610 m.), tentokrát z jeho severní strany. Našli jsme krásnou loučku s malými meandry opodál vyvěrajícího potůčku, kde jsme se pro dnešek rozhodli utábořit.
Kompletní fotogalerie z tohoto dne: