Den desátý, 27. července 2008 (neděle)
Ranní vymetená obloha, cesta po hřebenech, setkání se zmijí, poslední úsek v pohoří Godeanu
Ráno jsme se probudili do nádherně vymeteného počasí. Po ovcích nebylo ani památky, pravděpodobně ještě večer stádo sestoupilo dolů údolím potoka Scarisoara k nějaké salaši. Příjemně hřejivé sluníčko jsme využili k sušení mokrých věcí a na cestu vyrazili kolem půl desáté…
Cesta pokračovala dále na východ, nejprve vzhůru na Vf. Micusa (2162 m. n. m.). Pohled zpět nám prozradil jak snadné by bylo najít včerejší cestu v dobrém počasí. Konečně tedy bylo tak jak jsem si představoval – jasno s bílými mráčky, teplota tak akorát, výhled do daleka. Přešli jsme vrchol Vf. Micusa (2162 m. n. m.) a zamířili na severovýchod dolů do sedla…
V tomto sedle se před námi vylouplo stádo ovcí. Kus za kusem vylézaly z údolí potoka Carbunele a pokračovaly směrem na západ. Na chvíli jsme si sedli na skalku a asi čtvrt hodinku pozorovali jak proudí přes sedlo. Stádo bylo opravdu obří. Za chvíli se objevil bača, tak jsme se vydali přes sedlo dále. Ovce strachy bečely, někdy opravdu směšně :-). Očekávaný nájezd psích hlídačů se nekonal, jen jeden kolem nás prošel a byli jsme mu zcela lhostejní. O kousek dál jsme potkali dalšího baču, který přišel s několika chvílemi zápasícími psy. S bačou jsme pokonverzovali na oblíbené téma a dali mu cigaretu o kterou si řekl. To byla, myslím, druhá udaná – ta první byla u tábořiště potoka Tucila, kde ji dostal bača, který nás pozval do salaše. V rozsáhlém sedle jsme ještě o kousek dále potkali skupinku pěti oslíků, kteří ale jak jsme se k nim přiblížili, tak hromadně jako jeden popoběhli asi o sto metrů dál, kde se zase jako jeden zastavili, sborem se otočili a nehnutě na nás zírali, docela komedie :-).
Ze sedla jsme vystoupali na další, tentokrát (ani v jedné mapě) nepojmenovaný vrchol (2144 m. n. m.). Cestou Mates potkal Zmiji Růžkatou. Naštěstí se toto setkání obešlo bez jakéhokoliv problému a dokonce se podařilo hada i vyfotit. Na vrcholu jsme poseděli a taky se konečně jednou pokochali výhledem do kraje…
Pokračovali jsme cestou na sousední vrchol Vf. Galbena (2194 m. n. m.), odkud se začínaly objevovat první oficielní značení, konkrétně červený svislý pruh. Bez významnějších událostí jsme přešli následující okraj údolí potoka Galbena de Sud, ve kterém stojí za zmínku akorát primitivní salaš, kterou jsme tam minuli – z kamenů složené čtyři stěny, a „střecha“ skládající se z igelitu a uschlých větví z kleče a všechno to završeno dřevěnými dveřmi skládající se z šesti prken (čtyři svisle, dvě vodorovně), které visely na provizorních drátěných pantech. Velikostně tak pro jednoho člověka stěží :-). Jedna, dvě fotky a pokračujeme dále kolem malého vrcholu Scurtu (2090 m. n. m.) a pak už na vrchol Paltina (2149 m. n. m.)…
Na tomto vrcholu byl velmi zajímavý skalní útvar. Vzhledem k tomu, že to byla zcela osamělá skála na vrcholu travnatého kopce, vypadalo to jako zbytky nějaké staré zříceniny hradu. Dali jsme si zde asi dvacetiminutovou „šplhací“ pauzu. Počasí už nebylo zdaleka tak krásné jako ráno, mraky byly hustější a tmavší, ale pořád to ještě šlo.
Do naše dnešního plánovaného cíle nám zbýval už jen kousek. V podstatě jen sejít táhlým sestupem zvrcholu Paltina (2149 m. n. m.) do sedla Saua Paltina (1935 m. n. m.). Kousek nad sedlo jsme se dostali kolem čtvrt na pět a zjistili, že v sedle je stádo ovcí. Chvíli jsme ho pozorovali a nakonec se rozhodli utábořit na příhodné plošince právě kousek nad sedlem. Stádo tam zůstalo ještě skoro dvě hodiny a poté se začalo přemísťovat kolem nás směrem na západ. Mezitím se nad sousedním Velkým Retezatem objevily opravdu černé mraky jaké se vidí jen málokdy. Hezky to kontrastovalo s počasím nad námi, kde bylo celkem přijatelně, dokonce i svítilo zapadající sluníčko. Během odpoledne/večera spadlo pár kapek a to samozřejmě ve chvíli, kdy jsme vytvořili praktický sušák pomocí stanů, provázků a helčiných trekových holí a celý jsme ho ověsili našimi věcmi. Na skalce kousek nad námi se pak objevil bača, který se tam prý (neúspěšně) pokoušel chytat mobilní signál, jak se dozvěděl Dan, který za ním zašel. Žádná další významnější událost se dnes již nestala…