Den třináctý, 30. července 2008 (středa)
Přesun k plesu Zanoaga, odpolední koupání v potoce
Dnes nás čekal po náročném včerejšku odpočinkovější den, měli jsme v plánu přesunout se k plesu Zanoaga (1997 m. n. m.). Se vstáváním jsme to nijak nehrotili, žádný budíček a odchod naplánován nebyl. Nicméně dlouho se spát stejně nedalo, hluk v tábořišti tomu příliš nepomáhal. Vyrazili jsme až po desáté hodině za krásně slunného počasí…
Nejprve jsme sestoupili k plesu L. Ana (1990 m. n. m.), kde si Dan nabral další vzorky. Potom nás čekal výstup kolem ples L. Viorica (2070 m. n. m.) a L. Florica (2090 m. n. m.), u kterých se páslo pár koní. O kus výše jsem při šplhání po skalách našel mapu Retezatu stejnou jako jsem měl já.
Vystoupali jsme až do plesa Saua Judele (2370 m. n. m.), odkud byl moc pěkný výhled na západ na pohoří Tarcu. Našli jsme si dost přesně trasu, kterou jsme na začátku naší výpravy šli a kde všude jsme tábořili. Taky se zde dal chytit signál, naposled se nám to podařilo předevčírem někde u Vf. Dragsanu (2080 m. n. m.). Dali jsme si zde obědovou pauzu, během které jsme si popovídali s jedním horským strážcem, který tam zrovna vykazoval někoho, kdo lezl mimo značenou cestu. Zeptal jsem se ho znovu, zda se nedá koupit nějaká propustka do nepřístupné oblasti, ale obdrželi jsme stejnou zápornou odpověď jako včera u Salvamontu. Na hranici nepřístupné „vědecké“ oblasti jsme se ocitli právě teď, takže jsme si mohli prohlédnout část údolí, kde prý žijí vlci, jak jsme se dozvěděli. Také jsme zde potkali skupinku Čechů, kteří tu byli s cestovou Poznání (myslím). Bavili jsme se s jejich průvodcem a ten nám sdělil, že je na Retezatu už podeváté. No, to by mě asi nebavilo jezdit každý rok na ty samé hory. Zajímal se ale o Tarcu, kde nikdy nebyl. Skupina taktéž mířila k plesu Zanoaga (1997 m. n. m.), tak že se tam potkáme a on že by se do naší mapy podíval. Taky jsem se zeptal, zda někdo z nich neztratil mapu, ale jim nechyběla…
Následoval závěrečný sestup k plesu Zanoaga (1997 m. n. m.). Bylo kolem půl druhé, takže dnes opravdu nebylo kam spěchat (ne že by v minulých dnech kam spěchat bylo :-). Původně jsme se chtěli k plesu vydat oklikou přes hřeben a vrchol Vf. Sesele Mici (2275 m. n. m.), co byla v mapě znázorněná jako neznačená cesta, ale nakonec jsme od toho upustili, protože žádná cesta to evidentně nebyla. Tedy ne, že by se tam nedalo jít, ale spíš jsme nechtěli zbytečně dráždit nějakého toho horského strážce, kteří se tu společně s turisty evidentně pohybovali. Šli jsme tedy přímou cestou jako všichni ostatní…
U plesa Zanoaga (1997 m. n. m.) byla další domek Salvamontu, ale turistů zde bylo tentokrát jen pomálu. Vlastně vím jen o té skupině cestovky Poznání, jestli tam byl ještě někdo další, to nevím, terén u plesa byl natolik variabilní, že nikoho dalšího jsem tam neviděl. Našli jsme si nádherné místo k táboření. Když jsme si stavěli stany, přišel k nám jeden Salvamonťák a doporučil nám posunout se o trochu vedle, kde je prý lepší závětří. Nicméně nezakázal nám stanovat tady, takže jsme mu poděkovali za doporučení a zůstali na místě. Nakonec by mi vůbec nevadilo konečně ozkoušet můj stan v pořádném větru ;-). Po „ubytování“ jsme se šli do domku Salvamontu zeptat jak se to má s tím bačou, co by tu měl žít v nějaké jeskyni a prodávat sýr, ale obdrželi jsme zápornou odpověď, že nikdo takový tady není. Tak jsme poděkovali za informaci a i s našimi připravenými ešusy se zase vrátili. Tak nevím jestli si z nás ti první dva, co jsme je potkali na hranici Godeanu a Retezatu dělali srandu, nebo pokaždé natrefili na někoho jiného, kdo jim rozdílnou informaci podal. Ještě jsme se pak byli vykoupat v potoce, který z plesa vytékal, což bylo vzhledem k počasí o moc příjemnější než koupání v Tarcu. V noci se pak žádný silný vítr nekonal, myslím, že by se nehnul ani lístek, kdyby tu nějaký byl… 🙂