Den sedmnáctý, 3. srpna 2008 (neděle)
Vlak do Budapeště, ujetý navazující spoj, dojezd domů
Vlak přijel s drobným zpožděním. Volné kupé jsme našli, kde žádná označená rezervace nebyla (i když to tady ještě nemuselo nic znamenat), tak jsme si sedli. Vlak jel do Budapeště a povinná místenka byla jen na rumunském území, popoháněli jsme tedy vlak, aby už jsme minuli Arad, protože další zastávka byla hraniční Curtici. Průvodčí se skutečně objevil až kousek před hranicí, ale jen otevřel dveře kupé, lišácky se na nás usmál a šel si sednout do vedlejšího kupé, kde bylo „podezřele“ veselo :-). Nakonec nás tedy ani nezkontroloval…
Do Budapeště jsme měli přijet v 5:17, ale bohužel měl vlak asi čtvrt hodinku zpoždění. Bohužel proto, že navazující spoj EC 174 Jan Jesenius odtud odjížděl v 5:28. Ten jsme tedy nestihli. To ale nijak zvláště nevadilo, více méně jsme s tím počítali. Další spoj EC 170 HUNGARIA jel v 9:28. Tento čas jsme strávili střídavě na nádraží a někde v okolí. Matesovi se dokonce podařilo poodejít někam do centra. Já jsem našel moc pěkný informační „sešítek“, ve kterém byla mapka Budapeště, na které bylo vyznačeny hlavní zajímavosti, také informace o městské dopravě, restauracích, akcích, které se zde během roku pořádají. Schoval jsem si ho pro svou příští cestu přes Budapešť…
No a pak už jen zbývala poslední cesta do Prahy, kam jsme se dostali podle řádu v 16:29. Poslední část cesty v Čechách jsme museli v doslova nacpaném vlaku stát (posedávat) na chodbičce, protože místenku jsme také neměli (tady ale nebyla povinná). Kdybychom stihli ranní vlak v Budapešti, byli bychom tu v půl jedné, ale i tak bylo ještě dostatek času doma na zotavenou…
Shrnutí: Z pohoří Tarcu a Godeanu jsem měl moc dobrý pocit, který ani špatné počasí příliš nezkazilo, ta vylidněnost opravdu stála za to, z Retezatu už tak nadšený nejsem. Jsem moc rád, že jsme se tehdy v roce 2005 rozhodli pro Fagaraš a ne Retezat nad kterým jsem taky trochu uvažoval. Asi bychom tenkrát byli z Rumunska trochu zklamaní. Hůře přístupnější Fagaraš je opravdu vhodný v podstatě jenom na vícedenní výpravy, oproti tomu nepříliš rozsáhlý Retezat díky svému kruhovému tvaru je dobře přístupný jak zvenčí, tak i dokonce zevnitř, kam vedou hodně dobré cesty a hodně hluboko do hor i silnice, díky čemuž sem chodí „víkenďáci“ zastanovat „nahoře u jezera“. Zase to bylo dobré poučení pro příště na co si dávat pozor, jak lépe z mapy odhadovat kolik tam může být lidí…