Den pátý, 22. července 2008 (úterý)
Celodenní mlha, přibíráme čtyřnohého spolucestovalele
Ráno jsme se probudili do mlhy. No, jednou to přijít muselo. Kolem našeho tábořiště prošlo stádo ovcí, pravděpodobně to ze včerejšího večera, protože se kolem našich stanů usadilo pár psů, které jsme znali za včerejška. Vzhledem k počasí jsme se prozatím rozhodli zůstat na místě a s nadějí sledovali jeho každou malou změnu. Stádo ovcí nás dopoledne opustilo, ale jako bonus nám zůstal jeden pes – ten bojácný ze včera. Během dne se ale bát přestal a dokonce se nechal i pohladit.
Vyrazit jsme se rozhodli až před čtvrtou hodinou, abychom se alespoň o trochu posunuli, i když počasí se prakticky nezměnilo. Na cestu se s námi vydal i náš nový pes (pojmenovaný pochopitelně Alfons :-). K cestě toho není moc co říct, šli jsme za mlhavého počasí. Přešli jsme (pravděpodobně 🙂 vrcholy Baicu (2123 m. n. m.), Nedeia (2150 m. n. m.) a sedlo Saua Scheiului (1886 m. n. m.). Šli jsme opláštěnkovaní, pršet ale začalo až k závěru naší dnešní cesty, někde na půli cesty mezi sedly Scheiului (1886 m. n. m.) a Suculetului (1909 m. n. m.).
Sestoupili jsme směrem na západ dolů k potoku, který zde tekl a našli vhodná místa pro naše stany. Začínající déšť naštěstí brzy skončil, takže se stavbou nebyl problém. Alfons, který nás celý den neopustil, se schoulil hned vedle stanů a spokojeně usnul. Oproti předcházejícím dnům se silně ochladilo, ale přesto – ač se to zdálo nepředstavitelné, podařilo se nám v nepříliš teplém potoku umýt, odvážnější Mates dokonce celý vykoupat :-). Na chvilku se nám dokonce otevřel výhled na nejvyšší horu Tarcu – Caieana (2199 m. n. m.). Tímto jsme se tedy přiblížili konci první části naší výpravy, zítra jsme měli přejít z pohoří Tarcu do pohoří Godeanu…