Den sedmý, 12. srpna 2004 (čtvrtek)
Rysy
A máme tu naší třetí velkou túru. Naším obvyklým ranním vlakem (odjezd v 7:54 ze Staré Lesné) jsme dorazili do Popradského plesa (jedna zastávka před Štrbským plesem). Bylo opravdu hezky a rozhodně jsme nebyli sami, koho trasa totožná s tou naší napadla. Zapojili jsme se do opravdu hustého kordonu lidí mířící po tvrdé asfaltce směrem k Popradskému plesu…
Když jsme se vyhoupli k Žabímu plesu, kde jsme udělali delší pauzu na svačinku, Honza s Luckou oznámili, že už dál nejdou, že se prý chtějí šetřit na zítřejší túru, tj. Prielom a Polský hřeben, takže dál jsme šli pouze v šesti…
Další cíl byla Chata pod Rysmi. Jelikož je postavena tak šikovně, že jim to (skoro) rok co rok v zimě zasypávají laviny, nebyla zcela od posledního zásypu ještě kompletně zrekonstruována. Nicméně její podstatná část již fungovala, takže jsme si dali nějaké to jídlo a čaj na zahřátí. Kupodivu zde bylo poměrně lacino…
Odchod z chaty byl poměrně náročný, bylo tam opravdu příjemně :-). Další stoupání vedlo částečně sněhem, takže nějaké to hození koulí jsem si prostě odpustit nemohl. Nicméně asi o padesát metrů výše mi to bylo z další sněhové hromádky vráceno… 🙂
Vrchol byl přímo obsypán lidmi. Bylo zde také hodně Poláků, protože na Rysy se dá vyjít i z jejich strany. Počasí vyšlo, výhled na všechny strany, i pohledem na Kriváň na dalekém obzoru, který jsme v úterý vyšli, jsme se pokochali. Škoda, že se Dáša s Bukajem zasekli asi 100 metrů pod vrcholem a ten kousek už nedošli…
Na vrcholu jsme byli skoro hodinu. Cestou zpět jsme vyzvedli Dášu s Bukajem a sešli k chatě pod Rysmi. Na jedné ceduli stálo, že prosí o pomoc turisty se snášením odpadků dolů k Popradskému plesu, tak jsme se rozhodli něco málo vzít. Sice ty „žebříky“ na kterých se to na zádech nosí už pro dnešek neměli, ale stejně jsme jim dva pytle vzali. Nejprve jsme tedy byli pozváni do chaty na čaj a pak jsme se chopili našich nově nabytých odpadních „pytlíků“ (cca. tak 6 a 12 kg) a jali se sestupovat zpět do údolí…
Dan si vzal lehčí pytel a my s Bukajem jsme se střídali o ten těžší. Sice se to bez těch žebříků neneslo nic moc, ale aspoň měl člověk dobrý pocit, že mohl pomoct. Lidí už hodně ubylo, takže se šlo o moc líp. Domluvili jsme se, že Dáša s Bukajem a těžšími odpadky (nechtěl si je pak už nechat vzít) půjdou v klidu dolů a že já doženu zbytek (Dan, Martina, Lenka), který byl hluboko vepředu, stihneme dřívější vlak a půjdeme nakoupit. Dohnal jsem je akorát na Popradském plese (a že jsem vážně hnal! 🙂 a sdělil jsem jim situaci. Natáhli jsme tedy krok a náš oblíbený vlak v 18:44 (vyjíždějící ze Štrbského plesa ) stihli asi o pět minut…
Bukaj s Dášou jeli dalším vlakem, takže přišli chvíli po tom, co jsme se vrátili z nákupu v Tatranské Lomnici. Honzovi s Luckou jsme „vyčinili“ jakou udělali chybu, že s námi nepokračovali. Večer jsme si ještě vzájemně dali masáž, už to bylo docela potřeba… 🙂